Období

Od poloviny 18. století, kdy Marie Terezie ztratila většinu Slezska, Opava zaujímala pozici zemského hlavního města Rakouského Slezska. Patřila tak do skupiny středně velkých hlavních měst korunních zemí úzce provázaných politickými, hospodářskými i kulturními vazbami s Vídní, z níž se stala v 2. polovině 19. století metropole světového významu. Zmíněný vztah se zračil v proměnách zdejší architektonické kultury, odpovídající obecnějším dobovým trendům v podobě modernizace, industrializace a urbanizace a zároveň nacionalizace středoevropského prostoru. Paralelně s tím probíhalo i formování občanské společnosti a postupný ústup primární role aristokracie ve veřejném prostoru a nástup vyšších a středních vrstev měšťanské společnosti, posléze doprovázený vzestupem dělnictva. Stavební proměna Opavy se uskutečňovala v historickém jádru obklopeném parky s pásem školských a kulturních staveb, reprezentačních budov, paláců a nájemních domů. Výrazně se proměňovala i opavská předměstí, zastavovaná novými typy architektonických objektů a areálů v podobě školských a zdravotnických zařízení, nemocnic, vojenských staveb a areálů, městské infrastruktury, nových veřejných prostranství a objektů souvisejících s rozvojem bydlení i hromadné dopravy v podobě železnice a městské dopravní sítě. Na proměnách města se podílela celá řada architektů, stavitelů a projektantů, z nichž většina získala vzdělání v regionu, v širším kontextu Moravy a Slezska nebo ve Vídni. Působili zde jak architekti z Vídně (Ludwig Förster, Hubert Gessner, Franz Kachler, Alfred von Stutterheim, Ludwig Tischler), tak i architekti usídlení v Opavě (Viktor Bartel, Johann Kallita, Karl Köchlin, Adolf Müller ad.), řada stavitelů (August Bartel, Alois Geldner, Moritz Hartel, Josef Hruschka, Karl Kern ml., Hubert Kment, Julius Lundwall ad.) nebo městský inženýr Eduard Labitzky. Důležitou roli sehrával v této souvislosti zemský úřad, dále městský stavební úřad, ale také soukromí podnikatelé působící v architektuře a stavitelství. Pro většinu z nich představovala Vídeň primární inspirační zdroj i místo vzdělávání. V rovině stylového vývoje a zároveň v souvislosti se sociálními a politickými proměnami společnosti představovala podunajská monarchie určující centrum pro architektonickou kulturu tohoto regionálního centra, a to jak v období architektonického historismu (romantický, přísný, pozdní historismus), tak i v souvislosti s nástupem moderny a s ní provázané vegetabilní i geometrické secese. Vídeň hrála důležitou roli pro opavské prostředí i po roce 1918, kdy se výrazně proměnilo postavení Opavy a samozřejmě také architektonický diskurz a modus dobové produkce.