O objektu
Obchodní a živnostenská komora jako samosprávná instituce sloužící k podpoře průmyslu a obchodu v celém rakouském Slezsku vznikla v Opavě již v roce 1850 a zpočátku sídlila v různých budovách ve městě. Počátkem 20. století ale nárůst administrativy a také významu komory ve spojitosti s rozvojem průmyslu přiměl její představenstvo k rozhodnutí postavit nový reprezentativní palác. Ke stavbě bylo vybráno mimořádně exponované místo při nově se formující okružní třídě v blízkosti Severního nádraží (dnes Opava východ). Komora vypsala v roce 1908 architektonickou soutěž, které se zúčastnilo 45 projektů. První cena nebyla udělena. Druhou cenu získal s návrhem číslo 9 nazvaným Emma krnovský rodák a v té době již renomovaný vídeňský architekt Leopold Bauer. Soutěžní návrh ale musel z úsporných důvodů přepracovat a do výsledného projektu se bohužel nedostaly porotou oceňované prvky – dvojlodní schodišťová hala, oktogonální vstupní rizalit a řešení hlavního průčelí.
Stavba budovy navržené Bauerem ve stylu neoklasicistního dekorativismu začala v dubnu 1909 a dokončena byla o rok později. Slavnostní otevření se uskutečnilo 23. října 1910. Objekt sestávající ze dvou nestejně vysokých hmot na půdorysu písmene T, zastřešený vysokou mansardovou střechou s trojicí vikýřů, se dekorativně pojatým hlavním průčelím obrací do okružní třídy (dnes Nádražní okruh). Bosovaný parter akcentují čtyři předsunuté toskánské sloupy nesoucí alegorické sochy v podobě mužských figur: alegorie obchodu (s caduceem a rohem hojnosti), spořivosti (s váčkem a kasičkou), zámořského obchodu (s lodí a trojzubcem) a průmyslu (s kladivem a pracovní zástěrou). Tři vysoká okna dvoupodlažního sálu jsou vyplněná vitrajemi s devíti ženskými alegorickými postavami symbolizujícími řemesla (zlatnictví, stavitelství, sklářství, zbrojařství, ocelářství, textilnictví ad.). Obdélné plochy podél oken jsou rozdělené vždy do čtyř reliéfních polí s putti symbolizujícími slezská města a činnosti s nimi spojené (ve štítcích byly původně německé názvy jednotlivých měst). Reliéfy jsou zdobené také hlavní dvoukřídlé dveře. Autorem sochařské výzdoby byl sochař Josef Obeth, vitráže navrhl opavský malíř Adolf Zdrazila, reliéfy dveří jsou dílem vídeňského sochaře Gustava Gurschnera. Zbývající fasády jsou pojednané skromněji, členěné pouze bosáží, pilastry a kazetováním v meziokenních plochách. Korunní římsa hlavního křídla je vynášená konzolami, u zadního křídla je zdobená pouze zubořezem. Boční dveře a okna suterénu jsou opatřené kovanými mřížemi s vegetabilními motivy.
Hmotové členění budovy odpovídalo jejímu vnitřnímu uspořádání – v předním převýšeném křídle byly situovány zasedací sály, v zadním kanceláře úředníků. Centrem dispozice hlavního reprezentačního křídla je patrová vstupní hala osvětlená shora vitrážovým světlíkem. Na ni navazuje monumentální schodiště s mramorovými balustrádami. Po obvodu haly vede v úrovni prvního patra chodba zpřístupňující konferenční salonky zdobené štukovou výzdobou. Přední část hlavního křídla zaujímá velký zasedací sál s dřevěným kazetovým stropem. Budova byla přístupná i z jižního průčelí otevřeným portikem, na nějž navazovalo boční podkovovité schodiště s kovovým volutovým zábradlím.
Ač se stavba svým architektonickým pojetím inspirovala v minulosti, patřila zároveň k nejmodernějším stavbám Rakouského Slezska i celé monarchie. Byla vybavena elektrickým osvětlením, telefonními přístroji, centrálním vytápěním a centrálním vysáváním, po němž se dochovaly mosazné hlavice v chodbách. Leopold Bauer navrhl také interiéry zdobené štukovými motivy charakteristickými pro jeho tvorbu (věnce, květy, rozviliny, křivky, geometrické útvary, kosodélníky se zvlněnými hranami) a byl rovněž autorem vnitřního vybavení (kovová osvětlovací tělesa, nábytek). Reprezentativní místnosti (velký zasedací sál, prezidentské salonky) byly vytapetovány sytě barevnými tapetami (v odstínech olivově zelené, červené), kanceláře naproti tomu měly pastelovou výmalbu (šedomodrou, hráškově zelenou, lila) a byly vybaveny vestavěným nábytkem. Část interiérových prvků se dochovala, včetně zařízení původní knihovny situované v přízemí.
Po zrušení komory roku 1949 byl do budovy umístěn Dům kultury Petra Bezruče s městskou knihovnou a zasedací sál byl přeměněn na koncertní a obřadní síň v čele s varhanami od firmy Rieger z roku 1978. V letech 2000–2001 proběhla stavební a restaurátorská obnova celé budovy. V roce 2017 byla budova bývalé obchodní a živnostenské komory pro své architektonické a památkové hodnoty prohlášena národní kulturní památkou.
RR
