Hláska/Schmetterhaus

Uprostřed města se na východní straně Horního náměstí nachází objekt česky zvaný podle věže Hláska, německy pak Schmetterhaus. Německé označení odkazuje na dávnou historii, kdy v daném místě fungoval obchodní dům, respektive obchodně-správní dům, a kdy se zde prodávalo plátno, případně objekt sloužil k důležitým zasedáním. České označení se vztahuje k městské věži a k její roli v organismu města Opavy. Od roku 1945, kdy zanikla v důsledku válečných událostí opavská radniční budova na jižní straně Horního náměstí, sloužící od 80. let 16. století jako radnice, se městské orgány vrátily do prostor kdysi ve středověku využívaných nejen jako obchodní dům, nýbrž také jako sídlo městské správy. V daném místě již ve středověku stávala zčásti dřevěná věž a s ní provázaná zástavba. Věž byla v letech 1615 až 1618 přestavěna stavitelem Kryštofem Prochhuberem do podoby pozdně renesanční čtyřboké zděné věže, v horní části přecházející do tvaru oktogonu a završené oplechovanou helmicí. Věž byla již v době svého vzniku propojena se zděným stavením. Původně zde stávala radnice, po přestěhování radnice na jižní stranu Horního náměstí do bývalého měšťanského domu v 80. letech 16. století, jak už bylo uvedeno, zde fungovalo mimo jiné divadlo a po jeho přemístění do neoklasicistní novostavby v místě bývalého hřbitova na protilehlé straně Horního náměstí vznikl v těchto místech v letech 1803–⁠1804 objekt městské strážnice. Samotný Schmetterhaus však v průběhu 19. století zchátral natolik, že se město na počátku následujícího věku rozhodlo, že sice zachová historickou věž, dominantu Horního náměstí, avšak strhne budovu strážnice a namísto ní vybuduje v téže půdorysné stopě nový objekt. Novostavba nabízela od svého zřízení útočiště pro archiv, městské muzeum a kavárnu. V současnosti zde sídlí městský úřad a v přízemí funguje kavárna. Jedná se o jednu z určujících dominant Horního náměstí, tvořenou vysokou historickou věží obestavěnou třípatrovými křídly novostavby z let 1902–⁠1903.

Projekt nové přístavby vznikl na místě demolovaného staršího objektu podle vítězného soutěžního návrhu vídeňského architekta Rudolfa Srnetze z roku 1901. Soutěžní program připravil v Opavě působící architekt Moritz Hartel. Jednalo se o soutěž omezenou na německé architekty, rozdělenou do dvou kol. Porota byla jen trojčlenná a byla sestavena ze dvou vídeňských a jednoho místního architekta. Architekt Victor Luntz se věnoval historickým památkám a působil jako profesor na speciální škole architektury vídeňské Akademie. Praxi a rozhled i v aktuálních tendencích zosobňoval vídeňský architekt Julius Deininger. Třetí osobností byl slezský architekt Adolf Müller, který pracoval v technické kanceláři zemské vlády a zastupoval lokální prostředí se silnou inklinací k tradici a konzervativnímu přístupu k architektonickým úkolům. Tato tříčlenná porota musela posoudit celkem 82 soutěžních návrhů, z nichž bylo vybráno pět, oceněných částkou 500 korun. Z toho tři návrhy architektů Srnetze, Badstiebera a Streita postoupily do druhého kola. Porota jako nejlepší vyhodnotila projekt vídeňského architekta Rudolfa Srnetze. Jeho návrh údajně nejlépe odpovídal potřebě propojit novostavbu v místech bývalé strážnice s historickou Hláskou a vytvořit tak celek, který by byl malebný a současně by odpovídal potřebám modernizující se Opavy. Návrh v intencích pozdního historismu spojoval pozdně gotické (např. záclonové záklenky oken) a renesanční tvarosloví (štíty) do synkretického celku. Výsledek dostal podobu třípatrových křídel obklopujících věž a vybíhajících směrem k zástavbě tehdy ještě historických objektů Špalíčku, tvořících s Hláskou jeden členitý blok. Novostavba na půdorysu E je po stranách věže tvořena třemi křídly, obklopujícími věž ze severní, jižní i východní strany. Křídla jsou dvoutraktová s chodbami ve vnitřní části dispozice a s místnostmi po stranách, zčásti prostorově doplněnými nárožními arkýři v úrovni druhého a třetího patra. Tyto arkýře zdůrazňují zvenčí nároží budovy a jsou akcentovány polygonálními helmicemi. Průčelí jsou členěna v parteru bosáží a velkými segmentově zaklenutými okny. V úrovni druhého patra se v hlavním průčelí objevují balkony. Boční průčelí zdůrazňují bohatě členěné štíty. Vnitřní vertikální komunikaci zajišťuje kamenné schodiště se středním zrcadlem, sloužícím pro potřeby výtahu. V horním podkrovním podlaží jsou kovovými protipožárními dveřmi osázené vstupy do podkroví, jež slouží jako muzejní expozice o historii této budovy a Opavy. Obdobné dveře jsou ve střední části a vedou do prostoru věže, kde se nachází ocelová konstrukce se schodišti do polygonální části věžové stavby a na venkovní ochoz s litinovým zábradlím. Věž musela být během poslední rekonstrukce rozebrána a dřevěné konstrukce byly až na dílčí části vyměněny za nové prvky. Na plechem opláštěné helmici je na západní i východní straně letopočet 1618. Nad okny prvního patra jižní části hlavního průčelí je pod římsou nápis ARCHITEKT R. SRNETZ. Pod parapetní římsou nad okny druhého patra na věži čteme nápis RADNICE a nad okny třetího patra vidíme kolorovaný a plasticky provedený znak města Opavy, lemovaný dubovými ratolestmi a postavami dvojice lvů. Další figurální výzdoba v podobě lvů a orlic je součástí jednotlivých částí průčelí.

Památkovou obnovu Hlásky v letech 2005 až 2006 se podařilo dobře zdokumentovat v almanachu příznačně nazvaném Paměť místa / místo paměti, kde jsou shromážděny příspěvky o dějinách stavby, ale taktéž poznatky ze stavebněhistorického průzkumu a z různých fází stavebního i restaurátorského průběhu obnovy. Citace jednotlivých studií a článků je uvedena v seznamu literatury. Zmíněná publikace totiž představuje pro laické i odborné zájemce ideální možnost seznámit se s památkovými hodnotami objektu i se složitými zákruty vlastního procesu obnovy takovéto kulturní památky.

 

MSt