Vila Josefa Hatschka

V souladu s dobovými trendy si podnikatel a průmyslník Josef Hatschek (1862–⁠1928), původem z Vídně, nechal vystavět v blízkosti své továrny na jutu vilu podle návrhu vídeňského architekta Arnolda Hatschka (1865–⁠1931). Architekt studoval na vídeňské technice u profesora Karla Königa, předního reprezentanta pozdního historismu na zmíněné škole. Hatschek se specializoval na projekty vil, nájemních domů a továren v historizujícím pojetí a svou tvorbou vyhovoval vkusu představitelů gründerských podnikatelských elit. Vilu nepravidelného půdorysu v intencích historismu završuje mansardová střecha. V přízemí byly místnosti společenského charakteru a provozní, patro sloužilo jednotlivým členům domácnosti. V samotné pozdně historizující architektuře Arnold Hatschek využíval v Předlitavsku rozšířené neobaroko jakožto ohlas slavné minulosti, což dotvářel prvky rodícího se Heimatstilu v podobě hrázdění a dekorativním detailem oblíbené secese. To dokládá šíři architektovy inspirace a zároveň eklektický základ jeho tvůrčího východiska.

Již v roce 1921, tedy ještě za života Josefa Hatschka, vznikaly plány na adaptaci vily, která se však do jeho smrti v roce 1928 neuskutečnila. Teprve v roce 1930 se jeho dcera Louisa rozhodla k přestavbě domu a k jeho modernizaci. Oslovila vídeňského architekta Leopolda Bauera (1872–⁠1938), původem z Krnova, žáka profesora Otto Wagnera. Bauer byl znám i svými opavskými díly, konkrétně palácem obchodní a živnostenské komory a přestavbou a dostavbou obchodního domu Breda & Weinstein. Ve své tvorbě zdůrazňoval prostorové i výtvarné aspekty architektonického díla. Současně kladl důraz na rozvíjení tehdy již poměrně tradičního uspořádání založeného na principu schodišťové haly, oblíbeného a Bauerem uplatňovaného od samotného počátku 20. století. Na základě přání stavebníka se práce soustředily na modernizaci vily, její vybavení ústředním vytápěním a koupelnami s rozvody teplé vody v přízemí a v patře. Zároveň se proměnilo vlastní uspořádání domu, neboť v přízemí se soustředil důraz na společenské prostory, zatímco patro bylo řešeno jako rodinný byt, zdůrazňující soukromí. V centrální hale v přízemí při severním průčelí se nové řešení týkalo utváření schodiště se zaobleným ramenem v přízemí a s balustrádovým zábradlím. Tradici vyjadřuje dřevěné táflování stěn a těžký tmavý dřevěný kazetový strop. Světelný komfort zdůrazňuje nové, téměř čtvercové okno nad schodištěm, členěné do mírně obdélných polí s dekorativní monochromní vegetabilní vitráží. Další, ovšem menší vitráž se nachází v přízemí a vyobrazuje motiv keře se zelenými lístky a červenými květy růží. Na opačné, jižní straně dispozice přízemí architekt rozšířil prostor jídelny směrem do parkově upravené zahrady formou přístavby zimní zahrady obdélného půdorysu, v interiéru s kašnou. Do zahrady se zimní zahrada otevírá rozměrnými obdélnými francouzskými okny, přičemž střední křídla tvoří dveře vedoucí na široké schodiště venkovní zahrady. Na ploché střeše přístavku zimní zahrady vznikla terasa, jež rozšiřuje obytnou zónu prvního patra na jižní straně domu a je provázaná s ložnicí manželů. Dispozice patra se rozvíjí kolem horní části schodišťové haly. Z horní části haly se vstupovalo na západní straně do pánského pokoje, do šatny a pokoje dětí i vychovatelky, na jižní straně sousedila hala s ložnicí a na východní straně s blokem místností s koupelnou, toaletami a bočním provozním schodištěm na severovýchodním nároží. Moderní rys Bauerovy úpravy interiéru dokládá zčásti dochovaný vestavěný nábytek.

Vila reprezentuje architekturu podnikatelských vrstev vycházející z tradice měšťanského individuálního bydlení 2. poloviny 19. století v kombinaci s halovým uspořádáním, jak se zformovalo ve střední Evropě pod vlivem britské architektury na počátku 20. století. Již ve svém prvním velkém projektu vily dr. Karla Reissiga v Brně z let 1901–⁠1902 uplatnil Leopold Bauer pod vlivem britské architektonické tvorby princip schodišťové haly. Totéž platí o jeho projektu přestavby Kurzovy vily v Krnově z let 1902–⁠1903, kde taktéž aplikoval halovou dispozici. Následně zmíněný koncept rozvíjel v dalších krnovských vilách, budovaných nebo přestavovaných pro tamní podnikatele v textilním průmyslu. Velkou schodišťovou halu Bauer vytvořil například v případě přestavby vily Hermanna Larische (Říční okruh 6/12a, Krnov – Horní Předměstí) z let 1911–⁠1913, halu řešil i u přestavby vily Rudolfa Larische (Říční okruh 4/14, Krnov – Horní Předměstí) z roku 1929 nebo v případě přestavby a dostavby vily Johanna Chlupačka (Textilní 155-156/3 a 5, Krnov – Opavské Předměstí) z let 1923–⁠1926. Ve všech uvedených případech se podobně jako v Hatschkově vile dochovala řada dekorativních prvků a uměleckořemeslných artefaktů (vitráže) a detailů, dotvářejících působivou atmosféru Bauerem navrhovaných interiérů. Ta spočívala jak v přetvoření prostorové konfigurace vil, tak i ve využití světla, barvy, materiálů, dekoru a dalších prvků architektonického tvůrčího rejstříku. Ačkoli měla Bauerova východiska svůj původ v samém zrodu moderní architektury, přičemž v druhé polovině své tvorby je rozšířil o tradiční prostředky, dokázal tyto principy uplatnit i ve své pozdější tvorbě s velkou bravurou. Jím řešené nebo přestavěné objekty se vyznačují specifickými vlastnostmi, jež spočívají v kombinaci prostorových kvalit na jedné straně s využitím uměleckořemeslných prvků a dekorativních forem na straně druhé.   

Rodina Hatschků byla po druhé světové válce pro svůj německý původ odsunuta a vila byla zabavena ve prospěch státu na základě prezidentských dekretů. Na konci 40. let se uskutečnila adaptace vily pro státní hospodyňskou školu. Od roku 1953 zde sídlil Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Dům tedy nejprve využívalo školské zařízení a od první poloviny 50. let slouží jako administrativní budova. V současnosti je zde také umístěno Centrum na podporu integrace cizinců.

Objekt byl evidován jako kulturní památka, ale vzhledem k procesním chybám v závěru 80. let 20. století při prohlašování památek byla evidence a památková ochrana takto prohlášených památek rozhodnutím správního soudu zrušena. Navzdory tomu se jedná o cennou součást tvorby Leopolda Bauera, v Opavě o to cennější, neboť přestavuje jeden z významných objektů opavské skupiny staveb tohoto krnovského rodáka a význačného vídeňského architekta. Uvedenou skupinu tvoří palác obchodní a živnostenské komory, obchodní dům Breda & Weinstein, kostel sv. Hedviky a tato vila reprezentující objekt individuálního bydlení s halovým uspořádáním a s částečně dochovaným původním interiérovým řešením a výzdobou.

 

MSt