O objektu
Kongregaci Dcer Božské lásky založila v roce 1868 Františka Lechnerová z Bavorska jako podporu chudým dívkám, které při hledání práce ve městě často upadaly do hmotné i mravní bídy. V ústavech zakládaných kongregací měly nalézt bezplatné ubytování, vyučování i pomoc při hledání práce. První ústav vznikl ve Vídni roku 1869 a o rok později založila Františka Lechnerová podobné ústavy i v Brně a Opavě. V Opavě sídlil ústav, nazývaný Marianum, nejprve v budově někdejšího sirotčince a pozdějšího Badenfeldského domu na Rybím trhu 4. Počátkem století ale musela kongregace z kapacitních důvodů pomýšlet na stavbu nového objektu.
Vybrala si k tomu nově se rozvíjející, ale stále ještě řídce zastavěnou část města, takzvaný Kylešovský kopec. Kongregace zde od knížete Jana z Lichtenštejna zakoupila parcelu při nově vytyčené ulici Hradecké pásmo (Grätzer Gürtel, dnes Rooseveltova) a nechala zde postavit monumentální budovu kláštera s útulkem pro dívky a s kaplí. Autory projektu byl patrně opavský architekt Adalbert Bartel (1877–?) ve spolupráci se stavitelem Aloisem Geldnerem (1860–1923), jehož firma stavbu také realizovala. Základní kámen byl položen 15. září 1907, o dva roky později byla stavba dokončena.
Třípodlažní novorománská budova kláštera, dominující svou nárožní polohou této části Kylešovského kopce, se do ulice Rooseveltovy obrací dvojicí hlavních křídel, k nimž je připojeno křídlo boční v ulici Březinově. Obě klášterní křídla akcentují ve střední části vstupní rizality s lizénami v nárožích. Rizality završují trojúhelníkové štíty lemované obloučkovým vlysem. V jejich středu se pod baldachýny nacházejí plastiky od sochaře Adolfa Köhrera – v případě západního křídla to je Madona s Ježíškem, v případě východního křídla sv. Josef. Parter je řešený v omítkové bosáži, v úrovni vyšších podlaží jsou architektonické prvky provedeny v hladké omítce a plochy v omítce strukturované. Fasády bez výraznějšího členění jsou rozehrány různě tvarovanými a vertikálně pojatými kastlíkovými okny – obdélnými, půlkruhově a segmentově zaklenutými, a okny sdruženými. Okenní otvory jsou uvozeny plasticky pojatými šambránami světlé barevnosti v hladké omítce, případně se štukovou výzdobou a u sdružených oken s motivem sloupků s hlavicemi. Výraznou korunní římsu dekoruje obloučkový vlys doplněný motivy srdčitých listů. Obdobně je řešeno také průčelí bočního křídla. Mezi obě hlavní křídla je situovaná trojlodní kaple v podobě pseudorománské baziliky, s dvojicí kaplí a presbytářem ve formě apsidy. Hlavní průčelí kaple výrazně ustupuje za uliční čáru obou hlavních křídel kláštera, čímž vzniká malý předprostor oddělený od ulice zděným zábradlím. Hlavní průčelí je vertikálně členěno dvojicí pilastrů nesoucích trojúhelný štít s plastikou stojícího Ježíše Krista s otevřenou náručí rovněž od Adolfa Köhrera. Horizontálně průčelí člení dekorativní kordonové římsy a korunní římsa s obloučkovým vlysem. Ústupkový, půlkruhově zaklenutý portál zdobí v tympanonu znak kongregace s heslem COR JESU SACRATISSIMUM MISERERE NOBIS. Portál ve druhém a třetím podlaží duplikuje edikula se čtyřdílným sdruženým oknem a velkou kruhovou rozetou s vitrají. Okna po stranách jsou kruhová sdružená a trojlistá. Hlavnímu průčelí dominuje kopule na vysokém tamburu se sdruženými okny (dochovaný variantní plán signovaný Aloisem Geldnerem pracoval původně s motivem věže).
Prostory kláštera jsou plochostropé, v nástupních partiích s plackovými klenbami a štukolustrovou výzdobou. Trojlodní kaple s emporami nad bočními loděmi je krytá kazetovými stropy a s křídly kláštera ji propojuje chodba procházející nartexem. Interiér kaple, zpočátku pouze vybílený, vyzdobil v letech 1923–1930 člen benediktinské kongregace v pražských Emauzích P. Antonín Vrbík malbami v beuronském stylu. Tento styl začali již v 60. letech 19. století prosazovat benediktinští mniši na protest proti dobovému realismu a naturalismu. Vyznačoval se plošností a jednoduchými liniemi a připomínal egyptské nebo byzantské umění. V případě opavské kaple vyplnil Vrbík velké plochy v barvě modré, zelené, hnědočervené a zlaté stylizovanými geometrizujícími rostlinnými motivy (palmy) a okřídlenými andílčími hlavičkami. Nad oratořemi pak vytvořil figurální výjevy zobrazující scény ze života Panny Marie a Ježíše Krista a v konše apsidy postavu Boha Otce se sborem andělů. Vše doplnilo charakteristické písmo.
Marianum představuje výrazný celek s unikátní výzdobou kaple. Kromě opavského Mariana se malby v beuronském stylu nacházejí pouze v Praze v kostelech Panny Marie Na Slovanech (Emauzy), Zvěstování Panně Marii na Smíchově a sv. Rodiny v Řepích, v kostele sv. Václava v Kladně a v kapli kláštera boromejek v Teplicích.
Budova sloužila nejen jako útočiště pro dívky, ale později i jako hospodářská škola. Za první světové války zde byl vojenský lazaret, poté také domov pro přestárlé lidi. V 60. letech 20. století sem byly umístěny mentálně postižené děti. V současnosti se objekt využívá jako domov pro seniory.
RR + MSt
