Vila Olga

O objektu

Se zástavbou Křížkovského ulice (dnes Gudrichova) na Kylešovském kopci se začalo až po roce 1918 v souvislosti s rozvojem vilové čtvrti. Zástavbu na principu zahradního města zde realizovala dvě německá stavební družstva a jedno české. Zatímco Češi se zaměřili na výstavbu v ulicích Kopečné (dnes Tyršova), Zukalově, Boženy Němcové a v severní části Mendlovy, Němci soustředili síly na jižní část ulice Mendlovy, ulici Biermannovu (dnes Bartoníčkova) a Křížkovského.

Severní část Křížkovského ulice zastavěly domy pro státní zaměstnance podle projektů zemského stavebního úřadu (Gudrichova 3 a 6, 1921–⁠1922, 1924–⁠1926) nebo pro úředníky Jednoty čs. hospodářských společenstev navržené stavitelem Juliem Vysloužilem (Gudrichova 4, 1922), dále již vznikaly rodinné domy a vily často realizované stavební firmou Julia Lundwalla (např. Gudrichova 16, 18, 20, 22).

Na nároží tehdejších ulic Křížkovského a Biermannovy si nechal v polovině 20. let 20. století vystavět vilu inženýr Franz Koschatka, pocházející z Opavy, ale působící dříve v Kladně, a pojmenoval ji po své manželce Olze. Plány jsou signovány stavební firmou Alois Geldner v listopadu 1925 a březnu 1926, ale vzhledem k tomu, že Alois Geldner zemřel v roce 1923, autorem musel být již jeho syn Erich.

Dům navazující na předválečnou modernu byl projektován pro dvě rodiny a má charakter činžovní vily. V původní dispozici byl v každém podlaží samostatný třípokojový byt s kuchyní a příslušenstvím, soustředěným kolem schodiště ve dvorní části. Jižní průčelí do zahrady je akcentováno cylindrickým rizalitem, charakteristickým prvkem Geldnerových obytných staveb (aplikoval ho např. na Gebauerově vile na Hradecké ulici nebo v nerealizovaném návrhu Zohnerovy vily), a rohovou verandou s terasou v patře, z níž se vcházelo do zahrady. Hlavní vstup byl situován do cylindrického schodišťového rizalitu na severu. Dispozice byla v obou podlažích stejná – z prostoru podkovovitého schodiště se vstupovalo do předsíně a odtud do haly. Ze západní strany ke schodišti přiléhalo zázemí bytu – kuchyně, spíž a pokoj pro služku. Z předsíně, resp. haly byla přístupná jídelna, obytný pokoj situovaný v jižním rizalitu, ložnice a koupelna se záchodem. V suterénu se nacházely sklepy, prádelna a sklad zahradního nářadí.

V 70. letech byla vila adaptována na mateřskou školu, v roce 2006 opět pro bydlení, přičemž byla výrazně změněna dispozice. Dochovalo se však původní oplocení se zděnými pilířky a sokly a kovovými výplněmi, ve vratech a brankách plnými, v polích plotu z pletiva, se společným motivem čtvercového otvoru a překřížených nýtovaných pásů. V zaobleném nároží bylo proraženo kruhové okénko, které koresponduje s otvorem v pilíři terasy. Na severovýchodní straně bylo oplocení druhotně posunuto za hranici parcely kvůli vytvoření parkovacích stání.

 

RR

Literatura

  • Romana Rosová – Martin Strakoš (eds.), Průvodce architekturou Opavy, Ostrava 2011, s. 97.
  • Jindřich Vybíral, Opavská architektura v letech 1918–⁠1929, Časopis Slezského muzea, série B – vědy historické, 35, 1986, s. 166–184, zde s. 169.