O objektu
Takzvaný Kylešovský kopec patřící k lichtenštejnskému knížecímu dvoru se stal postupně oblíbeným vycházkovým místem Opavanů. Ještě před zrušením městského opevnění vedla podél hradeb a kolem tzv. Ptačího vrchu (bývalé Luttermannovy šance) cesta, po níž si vyšli v průběhu Opavského kongresu v roce 1820 i pozvaní monarchové Ruska, Rakouska a Pruska. Bývalý hradební příkop přemostil v roce 1828 tzv. Čertův most, spojující Ptačí vrch s nově vznikající Kopečnou ulicí (Berggasse, dnes Tyršova), jež propojovala Kylešovský kopec s okružní třídou. Její vytyčení a postupná zástavba souvisela se zřízením místodržitelství a zemské vlády v 50. letech 19. století. Tehdy vzrostla potřeba zajistit bydlení nových úředníků a další inteligence přicházející do zemského hlavního města. Jako vhodné území pro rozšíření zástavby byl vybrán právě Kylešovský kopec, který se postupně etabloval jako nová vilová čtvrť. Zástavba se rozšiřovala podél Kopečné ulice směrem k jihu a postupně vznikaly další ulice, které ji spojovaly s ulicí Hradeckou – nejprve po roce 1902 Kylešovské a Hradecké pásmo (Gilschwitzer-Gürtel a Grätzer-Gürtel, dnes Rooseveltova) a po roce 1905 Hornyho ulice (Hornygasse, dnes Heydukova).
Jedním z prvních domů, které zde po vytyčení Hornyho ulice vznikly, byla vlastní vila opavského stavitele Viktora Bartela (1875–1918), nazvaná podle poněkud bizarní výzdoby Sovím hrádkem. Syn známého opavského stavitele a majitele stavební firmy Augusta Bartela, který v letech 1895–1898 vystudoval stavební průmyslovku ve Vídni, řešil po narození syna Hermanna v roce 1904 vhodné bydlení v klidné a zároveň reprezentativní lokalitě. Proto si postavil (snad podle vlastního návrhu) dvoupatrový dům nepravidelného půdorysu na exponované parcele na jihozápadním nároží Kopečné a Hornyho ulice.
Asymetricky pojatá romantizující stavba se secesními prvky evokuje středověký hrad (tzv. castelletto), zejména díky čtyřboké věži sloužící jako terasa, jejíž okraj lemovalo cimbuří s nárožní válcovou věžičkou. Konstrukčně a materiálově rozmanitá stavba využívá kontrastů režného kamenného zdiva, omítaného i režného cihlového zdiva a hrázdění, odlišných úrovní a formování hmot (obdélné a cylindrické rizality) a tvarů oken (obdélná, segmentově zaklenutá), která jsou v průčelích asymetricky rozmístěna. Fasády dekorují štukové reliéfní motivy: květy a vavřínové věnce v parapetních plochách oken a balkonu v patře, sovy na východním průčelí a také nad hlavním vstupem (s dochovanými původními dveřmi) v severním průčelí. Snad se mohlo jednat o aluzi na výzdobu vídeňského pavilonu Secese od opavského rodáka Josefa Marii Olbricha, který kdysi pracoval ve firmě Augusta Bartela a v té době pobýval v Opavě. Dispozice sestávala ze dvou samostatných třípokojových bytů (jeden v každém podlaží) spojených dvouramenným schodištěm v západní části, nejednalo se tedy o vilu v pravém slova smyslu. Jednotlivé pokoje byly přístupné ze středního vestibulu, největší, obytná místnost se segmentovým arkýřem v nároží byla orientována k jihovýchodu a v patře při jižním průčelí opatřena balkonem s plným parapetem. Toalety byly vyčleněny na podesty schodiště. Pozemek je oplocen kovovými mřížemi mezi zděnými pilíři, v zaobleném nároží se nachází zděná brána evokující pevnostní architekturu, stejně jako garáž s cimbuřím, jež je rovněž součástí oplocení. Dům je v opavském prostředí ojedinělým příkladem architektury mísící prvky secese, vernakularismu, „staroněmecké“ architektury 19. století a britského hnutí Arts and Crafts.
Bartelovi vilu prodali v roce 1916, poté sloužila jako nájemní dům. Po druhé světové válce ho získal I. spojovací skautský oddíl v Opavě, jemuž byl v roce 1949 zabaven. Dnes je vila v soukromém vlastnictví a v nedávné době prošla rekonstrukcí.
RR
