O objektu
Vila Karla Bayera zaujímá význačné místo v rámci opavské okružní třídy. Nachází se totiž v místech, kde se na Nádražní okruh napojuje ze severovýchodní strany ulice Hradecká. Vytváří lokální dominantu jak na vnější straně okružní třídy, tak i v kontextu vnitřního města, protože navzdory stromům představuje pohledový akcent v ose Masarykovy třídy. Právě v rámci opavské okružní třídy a v jejím bezprostředním okolí se od konce 50. let 19. století soustřeďovala nová městská zástavba, která svým řešením a měřítkem přetvářela podobu prstence v místech bývalých hradeb, resp. vnějšího pásma historického jádra města. Vznikaly zde především význačné veřejné, ale i soukromé stavby s ambicí vytvořit moderní reprezentační zástavbu zemského hlavního města Rakouského Slezska. Prestižní místo v této nové reprezentační části Opavy si vybral pro svou vilu i Karl Bayer, který zdědil spolu s dalšími příbuznými po Anně Hirschové panství Albrechtice u Krnova (v současnosti Město Albrechtice). Projekt vily zadal opavskému staviteli a projektantovi Hubertu Kmenttovi (1840–?), jenž spolu s bratrem Josefem (1829–?) provozoval stavební firmu.
Urbanisticky důležité místo zmíněný projektant využil ke zdůraznění pohledových os vyplývajících z kontextu umístění vily, orientované k historickému jádru a do tehdejšího Beethovenova náměstí v místě křížení okružní třídy s Hradeckou ulicí, nyní pojmenovaného náměstí Svobody. Objekt má protáhlý obdélný půdorys s kratšími dvorními křídly a středním schodišťovým rizalitem na půdorysu E. Hlavní křídlo s průčelím orientovaným do Nádražního okruhu vytváří pohledový akcent v průhledu z nynější Masarykovy třídy (dříve Panská), důležité ulice historického jádra města. Uvedené průčelí komponoval opavský stavitel Hubert Kmentt jako symetricky členěnou stěnu se středním mělkým trojosým rizalitem, završeným trojúhelníkovým štítem. Druhé zásadní průčelí domu je orientované k severozápadu a je utvářené tak, že představuje další pohledový akcent, tentokrát při pohledu z náměstí Svobody, jež je součástí okružní třídy. Zmíněné severovýchodní průčelí představuje asymetricky utvářený celek s hlavním vstupem do domu v trojosém středním rizalitu, přičemž nároží na křížení ulic v podobě jedné okenní osy mírně ustupuje z linie hlavní části tohoto průčelí. Portál hlavního vstupu je tvořený sloupovou edikulou s římsovými hlavicemi a na ně dosedajícím segmentovým nástavcem. Řešení všech průčelí vychází z jasně odlišených skladebných celků, členěných v horizontálních liniích a plochách. Základ tvoří bosovaný sokl se soklovou římsou, přízemí je rozčleněno pilastry s římsovými hlavicemi, zatímco v patře, odděleném patrovou římsou, se uplatnily pilastry s jónskými hlavicemi. Dvorní průčelí, jak už bylo uvedeno, rytmizují po stranách rizality obdélného půdorysu a ve střední části vystupuje do prostoru dvora pětiboký schodišťový rizalit. Hlavní domovní schodiště, umístěné ve dvorním traktu, je dvouramenné s litinovým dekorativním zábradlím a s kamennými stupni. Na schodišťový prostor navazují v nadzemních podlažích obdélné haly s trojosým členěním vstupní stěny do jednotlivých bytů, přičemž střední obdélný vchod do každého obytného podlaží s dřevěnými dvojkřídlými dveřmi uvozují obdélná okna, sloužící k prosvětlení širokých halových chodeb. Z nich jsou přístupné obytné místnosti, převážně orientované do Hradecké ulice nebo do okružní třídy, zatímco provozní místnosti se obracejí do domovního dvora.
Bayerova vila představuje typický příklad nájemní vily z období přísného historismu, odkazující svým stylovým pojetím k architektuře vrcholné italské renesance a zároveň svým prostorovým rozvržením reflektující formování středoevropské měšťanské společnosti v průběhu 2. poloviny 19. století. Inspirace vycházela z vídeňského prostředí, konkrétně z tvorby architektů podílejících se na utváření tamní Okružní třídy (Ringstrasse). Nejvýrazněji se H. Kmentt pravděpodobně inspiroval tvorbou architekta Theophila Hansena, podle jehož návrhu byl v roce 1873 dokončen na vídeňském Schottenringu monumentální novorenesanční palác v měřítku celého bloku s velkoryse pojatými fasádami.
Stavebník K. Bayer si opavský dům postavil nejen jako obytný objekt, aby v něm trávil zimní období, ale současně zde mělo být sídlo firmy Tlach und Keil, v jejímž majetku byly původně železárny v Městě Albrechticích a poté drátovny a válcovny železa, zinku a mědi v Přívoze. K. Bayer následně dům odprodal svému společníkovi Heinrichovi von Eichenthurn. Po roce 1918 objekt sloužil administrativním účelům a své sídlo zde měly různé instituce, například Slezský pozemkový úřad, Zemská banka ad. Pro tyto účely se uskutečnily dílčí přestavby v roce 1925 a 1941. Na přelomu 80. a 90. let 20. století zde působil státní podnik Ingstav Opava, který se zabýval výstavbou velkých přehrad (Kružberk, Žermanice, Morávka, Šance, Slezská Harta, Dlouhé Stráně). Po roce 1989 sídlila v budově banka a v suterénu fungovala stylová restaurace. I v současnosti dům slouží pro potřeby administrativy.
MSt
