O objektu
V samém závěru Olomoucké ulice, v poměrně velké vzdálenosti od dosavadní zástavby, vznikly již koncem 19. století dva rozsáhlé zdravotní areály pavilonového typu s parkovou úpravou – nejprve zemská psychiatrická léčebna (1886–1889) a poté zemská nemocnice (1897–1900). Tento „zdravotnický okrsek“, rozšířený v letech 1912–1913 o soukromé sanatorium dr. Fritze Pendla, doplnila koncem 20. let 20. století řádová škola pro ošetřovatelky, kterou si v těsném sousedství nemocnice na pozemku zakoupeném od zemské správní komise nechala v duchu nového historismu postavit Kongregace milosrdných sester III. řádu sv. Františka. Sestry reagovaly na stoupající potřebu kvalifikovaného ošetřovatelského personálu, vyvolanou mimo jiné nárůstem počtu osob, které (zejména po světové válce) vyžadovaly zdravotní péči.
Projekt začal vznikat ještě v rámci zemského stavebního úřadu, po zrušení úřadu a předčasném odchodu do penze ho architekt Karl Gottwald dokončil již jako samostatný projektant. Trojkřídlou čtyřpodlažní (včetně podkroví) budovu na půdorysu písmene H orientoval směrem do ulice Olomoucké, do níž ji otevřel náznakem čestného dvora. Hlavní křídlo je akcentováno rizalitem s přiloženou terasou s dvojicí bočních schodišť, která zpřístupňovala vysoký refektář. Za ním se nacházela kaple zasvěcená Nejsvětějšímu Srdci Páně s pětibokým závěrem a s věží v ose hlavního křídla. Kaple byla arkádovými ochozy spojena s bočními křídly a na její výzdobě se podíleli malíři Adolf Zdrazila a Raimund Mosler a sochař Engelbert Kaps. V patře hlavního křídla byly umístěny hostinské pokoje. Jihozápadní křídlo zaujímal domov pro ošetřovatelky (klauzura). Ošetřovatelské škole bylo určeno severovýchodní křídlo se samostatným vstupem z ulice Sušilovy, který byl akcentován masivním rizalitem završeným trojúhelníkovým štítem a v přízemí otevřenou pětiosou arkádou, jejíž sloupy ukončují hlavice s portrétními reliéfy v podobě hlaviček jeptišek. Jejich autorem byl pravděpodobně Gottwaldův oblíbený spolupracovník sochař Adolf Köhrer. Mezi okny 2. patra se pak nachází dekorativní barokizující kartuš s citátem z prvního listu apoštola Pavla Korinťanům od sochaře Josefa Obetha, který byl také autorem sochy sv. Františka na průčelí jihozápadního křídla. Socha je dnes umístěna na soklu před terasou hlavního křídla. Přízemí zaujímal kromě vstupní haly s monumentálním tříramenným schodištěm byt duchovního správce a pokoje studujících sester, v 1. patře byl přednáškový sál a další pokoje, ve 2. patře knihovna se studovnou a větší studijní sál. Technické zázemí objektu (kuchyně, prádelna, žehlírna, krejčovská dílna a sklepy) bylo umístěno do suterénu. Interiér celé budovy měl evokovat klášterní atmosféru, byl inspirován barokní architekturou, což je patrné například v případě monumentálních schodišť s kovaným zábradlím a v dalších prvcích. Hlavní křídlo mělo dvoutraktovou, boční křídla trojtraktovou dispozici.
Stavba začala v říjnu 1928 a slavnostně vysvěcena byla v lednu 1930. Budova byla silně poničena při bombardování Opavy v prosinci 1944, kdy byla zničena kaple a část východního křídla. Opravy v roce 1945 byly pouze provizorní. V roce 1960 musely sestry z Franciscanea odejít a areál se stal součástí nemocnice pod správou Okresního ústavu národního zdraví, který nechal v letech 1974–1977 dostavět jihovýchodní křídlo, naopak kaple již obnovena nebyla (nahradila ji přízemní přístavba), stejně jako arkádové ochozy. Roku 1992 bylo Franciscaneum vráceno Kongregaci, která ho pronajímá soukromým zdravotnickým subjektům.
RR
