O objektu
Náměstí vzniklo v 80. letech 19. století v souvislosti s rozšiřováním blokové zástavby podél nynější Olomoucké ulice jihozápadním směrem a s vybudováním nového soudního areálu, tvořícího jihovýchodní stěnu náměstí za Olomouckou ulicí. Budova polikliniky dotvořila severní nároží při vyústění ulic Hany Kvapilové a Havlíčkovy do náměstí. Stavba vznikla pro Okresní nemocenskou pokladnu a představuje jeden z nejvýraznějších příkladů propojení nového či moderního klasicismu s rondokubismem nebo též obloučkovým slohem 20. let minulého století.
V roce 1924 se uskutečnila soutěž na projekt tohoto nového zdravotnického zařízení, pro které byla vybrána parcela v jihozápadní části Opavy na tehdejším Wilsonově náměstí. Ze soutěžních návrhů byl první cenou ohodnocen a k realizaci vybrán projekt architekta Jaroslava Stockara-Bernkopfa (1890–1977), jenž se soustavněji zaměřoval na projektování zdravotnických a školských zařízení a na spolupráci se zdravotnickými pojišťovnami. V nedaleké Ostravě v meziválečném období vyprojektoval ředitelství Báňské a hutní společnosti z let 1928–1929 a spolu s architektem Karlem Roštíkem se podílel na projektu Okresního sociálně-zdravotního ústavu z let 1931–1933.
Trojkřídlá stavba pro Okresní nemocenskou pokladnu v Opavě se do náměstí obrací šestiosým průčelím s předsazeným čtyřosým středním rizalitem, zdůrazněným bosovanými pilíři v úrovni přízemí. Pilíře nesou arkádu nad vstupním schodištěm k hlavnímu vchodu do budovy. Průčelí v patře i po stranách rizalitu člení lizénové rámy, rytmizující jednotlivé okenní osy. Nad korunní římsu s mutuli se v případě rizalitu zvedá atika s trojúhelníkovým štítem, v němž je osazeno figurální sousoší z pískovce od sochaře Josefa Kubíčka (1890–1972), zobrazující otce a matku s malým dítětem. V hlavní části budovy je v úrovni přízemí situován vestibul propojující jednotlivá křídla objektu a umožňující komunikaci mezi nimi. V průčelích do ulic se uplatňují motivy kruhu v parapetních výplních prvního patra.
Celek má formy moderního klasicismu a obloučkový styl nové republiky je patrný v utváření zmíněných kruhů, respektive válcových motivů, a v zaoblených konzolách vstupního portiku. Do jisté míry lze uvažovat o jeho vlivu i v pojetí zaobleného propojovacího křídla směrem do ulice Hany Kvapilové. Co se týče stylového výrazu výše zmíněného Kubíčkova sousoší, jež zobrazuje malé dítě stojící mezi postavami rodičů – napravo od dítěte klečí jeho matka s drapérií šatů přehozených přes levou ruku, kterou přidržuje dítě, nalevo od dítěte klečí otec držící v rukou přehoz, jehož se přidržuje dítě pravou rukou – autor jej řešil ve slohovém pojetí sociálního realismu, charakteristického pro určitou část českého a středoevropského sochařství 20. let 20. století a dotvářejícího často právě díla obloučkového slohu nebo též rondokubismu.
V případě této realizace se architekt Jaroslav Stockar-Bernkopf přiklonil – snad i vzhledem k vlastní konzervativnosti, konzervativnosti stavebníka a konzervativnosti tehdejší Opavy – ke koncepci moderního klasicismu a ostatní prostředky uplatnil jen jako dílčí formy pro ozvláštnění celkového výrazu objektu. Stavba však nebyla v Opavě známa jen jako zdravotnické zařízení. V suterénu budovy pod čekárnou ve vestibulu se nacházelo kino Elektra, zrušené v roce 2007.
MSt
