O objektu
Nemožnost vzdělávání českého obyvatelstva v zemědělských oborech před rokem 1918 v Rakouském Slezsku vedla po vzniku Československé republiky k rozhodnutí zřídit v Opavě vyšší zemědělskou školu. Nová školská instituce vznikla již v roce 1920. Ačkoli sídlila v pronajatých prostorách, od října toho roku se započalo s vyučováním. V roce 1923 si škola pronajala od řádu německých rytířů hospodářský dvůr na jihozápadním okraji Opavy a z podnětu ministerstva zemědělství byl vybrán k výstavbě školy pozemek v sousedství zmíněného hospodářského dvora. Je to lokalita, kde i v současnosti navzdory pokračující stavební činnosti přechází intravilán města do zemědělsky využívané krajiny. V 1. polovině 20. let se dnešní ulice Purkyňova nazývala německy Verbindungsweg, tedy česky Spojovací cesta, protože propojovala dnešní Otickou ulici s ulicí Olomouckou.
Volba zmíněné lokality vyplývala ze staršího vývoje, kdy se Opava od 2. poloviny 19. století rozšiřovala jihozápadním směrem od historického jádra podél dnešních rovnoběžně vyměřených ulic Olomoucké, Englišovy a Otické. Ředitel školy a profesor František Drahný vypracoval program novostavby a ministerstvo zemědělství požádalo o studie architekty Jaroslava Stockara-Bernkopfa a plzeňského architekta Hanuše Zápala (1885–1964). Ministerstvo vybralo Zápalův návrh, možná i proto, že jak autor sám uvedl, vycházel z prvků švýcarských škol. S výstavbou se začalo v červnu 1925 a slavnostní otevření se uskutečnilo 6. března 1927 v předvečer narozenin Tomáše Garrigua Masaryka.
Dvoupatrová budova školy na členitém nepravidelném půdoryse ve tvaru T byla vystavěna v rámci snah o zlepšení vzdělání v zemědělských oborech a v té souvislosti i posílení českých pozic v převážně německé Opavě a širším venkovském okolí tehdejšího československého Slezska. Školský areál byl založen na velkoryse vymezeném a posléze parkově upraveném pozemku na samém okraji města a je svým průčelím orientován k vyústění nynější Englišovy ulice. Symetricky rozvržená hmota školy sestává z hlavního křídla o devíti osách se středním trojosým portikem, jemuž dominuje nezdobené kladí, horizontální prvek na svislých podporách, nesoucí státní znak.
Architekt Zápal rozvrhl budovu do čtyř sekcí, hlavní křídlo objektu rozčlenil symetricky podle klasicistních principů, avšak postupoval tvůrčím způsobem, takže každou sekci dokázal zformovat odlišně. Průčelí hlavního křídla rozdělil do tří horizontálních rovin. Základ tvoří kamenem obložený sokl, hlavní část představuje fasáda přízemí a patra. Přízemí je rytmizováno pásovou rustikou a děleno nadokenní a parapetní římsou. V úrovni prvního a druhého patra je hladká fasáda doplněna štukovými lizénovými a parapetními obdélnými rámci. Celek završuje jednoduchá korunní římsa s atikou. V určitých obměnách jsou obdobně řešeny fasády bočních odsazených křídel. Celek završují valbové střechy kryté pálenou taškou. Na styku komunikačních koridorů v hlavním křídle se nachází v úrovni jednotlivých podlaží halový prostor, na nějž navazuje hlavní dvojramenné schodiště, z čehož vyplývá, že Zápal a stavebník kladli důraz na moderní vyučovací metody a snahu o reformu vyučování i trávení času mezi vyučovacími hodinami. K tomu by se mohla vztahovat Zápalova zmínka o inspiraci švýcarskými školami v popisu studie návrhu školy, jak o tom píše Petr Domanický ve své monografii o životě a díle H. Zápala. V jižním křídle je umístěna ředitelna a původně zde byly byty ředitele a personálu. Do severního křídla architekt situoval tělocvičnu a aulu.
Budova byla vystavěna v kombinaci cihelného zdiva a železobetonových konstrukcí, z nichž jsou zformovány trámové stropy nad hlavními prostorami budovy. Stavba je charakteristickým příkladem moderního klasicismu, který se stal ve 20. letech význačným stylem v souvislosti s plánováním a výstavbou nových institucí mladé Československé republiky a je příznačný i pro Zápalovu tvorbu 20. let. O tom svědčí mimo jiné i Vyšší hospodářská škola v Plzni, dokončená podle jeho projektu již v roce 1924, ale i další školské budovy, nacházející se především v Plzni a v jihozápadních Čechách.
Do současnosti se Zápalova opavská školská realizace dochovala v intaktním stavu včetně části původního interiérového vybavení a je působivou a v širším kontextu českého Slezska a severní Moravy s ohledem na kontinuitu i stupeň dochování vzácnou památkou architektury školských budov éry první Československé republiky.
MSt
