O objektu
Kylešovská ulice, která je v listinách zmiňována již v 15. století, tvořila samostatný administrativní celek s vlastní samosprávou, v 19. století nazvaný Kylešovská–Komárovská ulice (Gilschwitzer-Komorauer Gasse). Přiléhala k jihovýchodní části městských hradeb (později k tzv. Aleji přátelství, která vedla od roku 1797 podél hradeb mezi Hradeckou branou a knížecím zámkem jako součást městské promenády) nedaleko opavského zámku a ze severu byla ohraničena mlýnským náhonem a řekou Opavou. Teprve počátkem 20. století byla sjednocena s Ratibořským předměstím. Když se od poloviny 19. století začala zástavba Opavy posouvat mimo okruh městských hradeb, byla mezi bývalou Jaktařskou a Hradeckou branou vytyčena skromná reakce na vídeňskou okružní třídu (Glacis, dnes ulice Olbrichova). Na ni navázala ve východní části někdejší Alej přátelství (dnes Nádražní okruh), ústící na severu do Těšínské ulice. Prostor Kylešovské–Komárovské ulice se začal měnit od 70. let 19. století v souvislosti s výstavbou průmyslových podniků na pozemcích knížete Lichtenštejna mezi železniční tratí a řekou Opavou (rafinerie cukru, přádelna). V letech 1872–1878 zde také vznikl klášter milosrdných sester III. řádu sv. Františka (Kylešovská 6–8). Proces urbanizace východní části města pak pokračoval v roce 1892 vytyčením Lichtenštejnské ulice (dnes Komenského), která spojila Dolní náměstí s okružní třídou a později byla protažena až k Těšínské ulici. Tento urbanistický zásah umožnila demolice opavského zámku, který stál v trase této ulice, na přelomu let 1891–1892. Podél Lichtenštejnské ulice postupně vznikaly školní budovy: v letech 1881–1882 Josefská škola (Eduard Labitzky), 1896–1899 učitelský ústav (Robert Vítek), 1899–1900 Jubilejní dětská ozdravovna a jesle (zřejmě Ferdinand Puchner).
Právě k budově jeslí byla v letech 1905–1906 připojena čtvrtá školní stavba – Schillerova obecná chlapecká škola, a to rovněž podle projektu vedoucího městského stavebního úřadu Ferdinanda Puchnera. Výstavba školy byla plánována již od května 1904, kdy Německý školský spolek oznámil, že prodá školní budovu na Ratibořské ulici, aby mohl financovat německou školu v Kateřinkách. Pro Ratibořské předměstí tak bylo nutné vystavět na městském pozemku školu novou. Dle zadání stavebního výboru měla vzniknout dvoupatrová stavba s devíti třídami a příslušenstvím a tělocvična stranou od ní. Na zasedání obecního zastupitelstva dne 15. června 1905 byly schváleny plány a rozpočty a rozhodnutím obecního zastupitelstva byla škola pojmenována po básníku Friedrichu Schillerovi, jehož 100. výročí úmrtí připadlo právě na rok 1905. Stavba měla být dokončena do 15. července 1906. Rozpočet byl vyčíslen na 116 000 K za školní budovu a 33 000 K za tělocvičnu. Realizací byla pověřena stavební firma Johanna Koschaniho.
Ferdinand Puchner školu pojal v intencích nejmodernějších školských budov. Byla jednou z prvních staveb na našem území, u nichž byly použity železobetonové sloupy a skeletová nosná konstrukce (dodala firma Eduard Ast & Co.). Nový typ oken skládajících se ze tří vertikálních částí umožnil zvětšit plochu zasklení, a tím i prosvětlení budovy. Samozřejmostí bylo také teplovzdušné vytápění.
Již v roce 1907 požádala městská školní rada o rozšíření stavby, aby sem mohly být umístěny chlapecké třídy dosud fungující v jiných budovách. Vzhledem k tomu, že Ferdinand Puchner byl kvůli špatnému zdravotnímu stavu od února 1907 penzionován (a v květnu 1908 zemřel), vypracoval plány na rozšíření v lednu 1908 nový městský architekt Alfred von Stutterheim. Stávající budova dostala nové severní křídlo směrem do Těšínské ulice, které Stutterheim navrhl v duchu původní stavby. Škola tak získala symetrický půdorys v podobě písmene V. Realizace se opět ujala stavební firma Johanna Koschaniho. Přístavba byla zprovozněna na začátku školního roku 1909/1910.
Jádro školní budovy, která vytvořila point de vue Těšínské ulice před jejím zalomením k severu, představovala vstupní kruhová partie s dvouramenným schodištěm, do níž byla z obou stran vložena boční křídla obdélného půdorysu a dvoutraktové dispozice. Hlavní, konvexně tvarované průčelí má ve středu mělký rizalit rámovaný pilastry přerušenými úseky říms. Hlavní vstup byl vsazen do edikuly sestávající z kanelovaných pilastrů nesoucích měkce zvlněnou římsu. Plochu nad vstupem prolomilo půlkruhově ukončené velké okno s balkonem a rizalit završil konvex- -konkávně tvarovaný štít, který byl původně ozdobený florálním dekorem a medailonem s portrétem Friedricha Schillera. Po stranách rizalitu se odvíjejí zaoblené části průčelí s pásovou bosáží, členěné horizontálně výraznou kordonovou římsou se zubořezem mezi prvním a druhým patrem a nízkou atikou nad korunní římsou. Okenní otvory byly původně vyplněny polygonálními skleněnými tvárnicemi. Obdobně jsou členěna také průčelí bočních křídel, přičemž okna v parteru zdobí masivní klenáky a okna ve druhém patře jsou vzájemně oddělená dvojicemi pilastrů, kordonovou římsu nesou drobné konzoly. Stavba vyprojektovaná ještě v duchu pozdního historismu se drobným geometrickým štukovým dekorem již hlásí k secesi. Interiéry byly bohužel ve 20. století zásadním způsobem přestavěny a nedochovaly se zde žádné původní prvky, s výjimkou železobetonového roštového stropu ve vestibulu a chodbách.
RR
