O objektu
V poslední třetině 19. století se Opava soustředila na urbanizaci takzvané olomoucké čtvrti, části Hradeckého a Jaktařského předměstí mezi ulicemi Na Rybníčku (Teichgasse), Jaktařskou (Jaktargasse, dnes Krnovská) a nově vystavěnou tratí Moravskoslezské centrální dráhy z Opavy do Krnova. Tento prostor, který diagonálně protínala ulice Olomoucká, resp. silnice do Olomouce, a nacházely se zde tři hřbitovy (katolický a protestantský v západní části, židovský ve východní), řešil mezi lety 1869 a 1876 Eduard Labitzky formou šachovnicového členění s ulicemi diagonálně vedenými z hlavních komunikací. Zástavba zde probíhala postupně směrem od centra a již v 80. letech 19. století překonala hranici tvořenou železnicí.
V jejím těsném sousedství poblíž Severního nádraží (dnes Opava západ) byla severně od Olomoucké ulice vystavěna kasárna pro dva pěší prapory, pojmenovaná podle korunního prince Rudolfa. Po třech letech přípravných prací začala v roce 1887 stavba rozsáhlého komplexu (jednalo se o tehdy největší opavská kasárna) podle návrhu vzešlého z městského stavebního úřadu. Komplex s terasou a schodištěm urbanisticky akcentuje závěr Horova náměstí. Ačkoliv armáda požadovala, aby komplex přiléhal k Olomoucké ulici, byl od ní nakonec odsazen a s komunikací spojen kolmou ulicí s alejí (dnes Zborovská). Areál byl řešen přísně symetricky. Ve vstupní části byla situována dvojice zrcadlově řešených jednopatrových budov s nárožními rizality, původně se jednalo o ubytovny důstojníků a poddůstojníků. Mají trojtraktovou dispozici s příčnými trakty postranních rizalitů. Velký dvůr ze zbývajících tří stran obklopily dvoupatrové ubikace mužstva řešené jako dvoutrakty s obytnými místnostmi obrácenými do nádvoří s příčnými trakty postranních rizalitů a schodišťovými přístavky při nepohledových průčelích. Celek byl doplněn stájemi, vězením a provozními budovami. V areálu, který je příkladem pozdního historismu, se nacházelo i tenisové hřiště, venkovní jízdárna a parkově upravená zahrada.
Exteriér budovy byl řešen v intencích italské novorenesance. Členění se omezilo na rustiku v parteru a v armování nároží rizalitů, případně přímé, segmentové nebo trojúhelné frontony, výrazné korunní římsy vynášejí volutové konzolky. Podkroví pod valbovými střechami prosvětlily edikulové vikýře. Střední pavilon mužstva akcentuje polygonální věžička s jehlancovou střechou s lucernou, při slavnostním otevření byla na průčelí umístěna pamětní deska připomínající okolnosti výstavby. Sochařské práce byly dílem Julia Kellnera.
Symetrickou koncepci narušila v letech 1894–1895 přístavba dalších ubikací mužstva v jihozápadní části a na severozápadě objektů puškařské dílny, vozovny a augmentačního skladu (skladu mobilizačních zásob), které byly řešeny ve stejném stylu.
Po roce 1918 byla kasárna přejmenována na Masarykova a sloužila dělostřelcům. Armáda areál využívala i po roce 1945, tehdy se jmenovala Dukelská kasárna. Některé původně hospodářské objekty v severní části byly zbořeny. Po roce 1989 zde sídlila 53. výcviková základna logistiky Heliodora Píky, po jejím zrušení v roce 2005 areál převzalo město Opava. Nyní plánuje budovy adaptovat na bydlení.
RR
