Dům pro zaměstnance Jednoty českých hospodářských společenstev

O objektu

 Jednota českých hospodářských společenstev ve Slezsku byla založena v dubnu 1901 a jejím cílem bylo podporou svých členů pomáhat hospodářskému rozvoji regionu. Členy se mohla stát především hospodářská společenstva, ale i fyzické osoby. V čele Jednoty stál až do roku 1924 opavský advokát JUDr. Antonín Mlčoch. Jednota zajišťovala svým členům prodej jejich produktů, zejména obilí, ale i nákup potřebných komodit. Nezanedbávala ani osvětu – poskytovala odborné rady, pořádala přednášky nebo účetnické kurzy. Sloužila také jako spořitelní a úvěrové družstvo. První sídlo měla Jednota v paláci Rolsbergů na Tyršově 3, v letech 1911–⁠1920 na ulici Olbrichově a poté v Beyerově vile na Hradecké 1.

Jednota měla kromě voleného představenstva i vlastní úřednický aparát. Právě pro jeho zaměstnance nechala v roce 1922 vystavět obytný dům podle projektu opavského stavitele Julia Vysloužila. K výstavbě se podařilo získat pozemek z vyvlastněného a rozparcelovaného dvora knížete Lichtenštejna v právě se rozvíjející obytné čtvrti na Kylešovském kopci. Dům vznikl v tehdejší ulici Pavla Křížkovského (dnes Gudrichova) v sousedství v té době stavěných domů pro státní zaměstnance.

Stavba navržená ve stylu klasicizujícího dekorativismu je symetricky utvářena, průčelí do Gudrichovy ulice akcentuje výrazný středový rizalit s polygonálními arkýři nesenými kanelovanými pilastry. Naopak průčelí do zahrady pracuje s masivním sedmiosým vikýřem s převýšenou střední částí, jehož okna prosvětlují obytné podkroví. Celek završuje mohutná valbová střecha. Dispozice domu je symetrická, se středovou chodbou se schodištěm, po jejíchž stranách jsou byty s lodžiemi prosvětlenými velkými, segmentově ukončenými (původně volnými) otvory. Romantický vzhled dodává objektu štuková výzdoba fasády s vázami a putti.

Dům má charakter činžovní vily a přibližuje se svým vzhledem okolním vilovým stavbám. Objekt později prošel úpravami, které spočívaly v zasklení lodžií, prosvětlení podkroví novými okny ve štítu, vybudování polygonálních arkýřů (to si vyžádalo úpravu stříšek arkýřů) a zřízení střešní terasy směrem do zahrady. Z původního oplocení se dochovaly zděné pilířky, dřevěná pole byla obnovena.

 

RR

Literatura

  • Romana Rosová – Martin Strakoš (eds.), Průvodce architekturou Opavy, Ostrava 2011, s. 94.
  • Jindřich Vybíral, Opavská architektura v letech 1918–⁠1929, Časopis Slezského muzea, série B – vědy historické, 35, 1986, s. 166–184, zde s. 168.