Dům Raimunda Alta

O objektu

Dnešní ulice Ochranova (dříve Badenfeldova, Badenfeldgasse) byla na severním okraji města vytyčena až v samém závěru 19. století. V těchto místech Jaktařského předměstí se nacházela jen řídká zástavba kolem řeky Opavy a mlýnského náhonu, od první třetiny 19. století se začala zahušťovat zejména průmyslovými podniky (například Quittnerova továrna na sukno, rafinerie lihu). Prostor severně od Nákladní ulice se začal urbanizovat až koncem 19. století a souvisel s regulací řeky v roce 1896. Probíhal ve dvou etapách: v letech 1897–⁠1902 a 1903–⁠1905. Badenfeldova ulice, pojmenovaná podle významné opavské podnikatelské rodiny, vycházela kolmo z ulice Pekařské a směřovala na východ, kde ústila na nábřeží řeky Opavy.

Jedním z prvních obytných domů, které v tomto prostoru vznikly, a také v podstatě první secesní stavbou v Opavě byl dvojdům malířů Rudolfa Hermanna a Raimunda Alta. Raimund Alt (1870–⁠1932) pocházel z Bílovce, v roce 1884 se přistěhoval do Opavy a vyučil se malířem pokojů. Poté zde spolu s Rudolfem Hermannem z Malých Hoštic provozoval malířskou firmu. Roku 1899 se oba společníci rozhodli vystavět si vlastní bydlení v nově vznikající části města. Dvojici zrcadlově shodných domů navrhl ve stylu florální secese neznámý architekt. Historička umění Dana Kouřilová připsala autorství hypoteticky staviteli Josefu Hruschkovi, Jindřich Vybíral za možného autora označil stavitele Julia Lundwalla.

Zatímco dům Raimunda Alta zůstal dodnes zachován ve své původní podobě a v roce 2011 byla jeho fasáda restaurována Filipem Menzelem a firmou Winro, dům Rudolfa Hermanna byl necitlivě přestavěn (vyměněna okna, provedeno zateplení, které překrylo dekorace na průčelí, včetně barevně zcela nevhodného řešení fasády) a jeho původní vzhled dnes již připomíná jen hmota a původní dřevěné konzoly vynášející střechu.

Třípodlažní Altův dům s pultovou střechou vynášenou dřevěnými konzolami má trojosé hlavní průčelí vertikálně členěné tektonickými prvky silně redukovanými do podoby lizén s jemnými kanelurami v horní čtvrtině. Jejich plochy byly zdobeny malovanými motivy (ojedinělou technikou oleje na omítce), z nichž je dodnes patrná postava ženy s palmovou ratolestí v dolní části levé lizény, dále motiv páva, sovy, stromu v květináči nebo bodláků. Okna jsou výrazně vertikální, mezi patry jsou oddělená plochami strukturované omítky s reliéfním motivem kouřové křivky s dekorativními listy. Východní partie průčelí byla otevřená – v parteru prosklenou zimní zahradou, později však zazděnou s motivem hrázdění a drobným okénkem. V prvním patře se průčelí otevírá lodžií s mírně předsazenou poprsní tvořenou zděnými pilířky a poli kovaných mříží s motivem secesní kouřové křivky. Atikové patro osvětlené sdruženými okénky a nad lodžií kruhovým oknem bylo rovněž dekorativně řešeno – v místech lizén plastickým a malovaným motivem stylizovaného jmelí a kolem oken malovanými květy slunečnic. Ve střední části je vyobrazena malířská paleta se štětci jako upomínka na povolání stavebníka. Jeho jméno – RAIMUND ALT – je secesním písmem vyvedeno nad lodžií.

Hlavní vstup do domu, respektive do schodišťového prostoru, je umístěný ve východním průčelí, které je řešené pouze plastickými geometrickými rámci kolem sdružených, výrazně vertikálních oken, volutovými štíty nad okny atikového patra a drobnými kanelurami. Výhradně po stranách vstupu se nacházejí zapuštěné reliéfy se stylizovaným motivem váz s květy a sluncem. Severní dvorní průčelí je zcela hladké, pouze s trojicí okenních os. Z původních prvků se dochovaly vstupní dveře a secesní kované zábradlí schodiště.

Dvojice domů představovala ve své době kvalitní příklad vegetabilní secese a jistě by bylo velmi vhodné, kdyby se podařilo rehabilitovat vzhled sousedního objektu Rudolfa Hermanna. Dům Raimunda Alta je totiž hodnotnou kulturní památkou, ukázkou rané secese v opavském prostředí, jedinečnou osobitým pojetím fasád provedených samotnými objednavateli – malíři Altem a Hermannem.

 

RR + MSt

Prameny

Literatura

  • Dana Kouřilová, Opava – urbanistická koncepce rozvoje města a její realizace na přelomu 19. a 20. století I. Časopis Slezského zemského muzea, série B – vědy historické, 41, 1992, s. 136–148, zde s. 141–142.
  • Romana Rosová – Martin Strakoš (eds.), Průvodce architekturou Opavy, Ostrava 2011, s. 211.
  • Pavel Šopák, Vzdálené ohlasy. Moderní architektura českého Slezska ve středoevropském kontextu 2, Opava 2014, s. 20.
  • Jindřich Vybíral, Secesní architektura v Opavě, Časopis Slezského muzea, série B – vědy historické, 28, 1979, s. 79–92, zde s. 80.