O objektu
Horní náměstí patří k nejstarším veřejným prostorům Opavy, vytyčeným již ve středověku. S druhým opavským náměstím – Dolním – ho spojovala ulice Mezi Trhy a v místě jejího vyústění do Horního náměstí byla kolmo východním směrem vytyčena ulice Masařská, v níž se od 14. století nacházely masné krámy, zbořené v roce 1885. Na obchod s masem, resp. drůbeží, upomíná i Drůbeží trh spojující ulici Masařskou s Dolním náměstím. Samotná Masařská ulice spojovala Horní náměstí s ulicí Panskou (dnes Masarykova třída).
V bloku sevřeném těmito ulicemi stál již od středověku měšťanský dům na protáhlé parcele podél ulice Masařské. V 16. století patřil pánům z Vrbna, kteří ho nechali renesančně přestavět. Dvoupatrový dům s dochovaným renesančním portálem a nárožním válcovým arkýřem byl v zadní části doplněn přístavbou (zřejmě ze 70. let 18. století) sousedící přímo s dřevěnou budovou masných lávek. Tento dům koupil na počátku 20. století opavský obchodník Emil Franke. Zadní část domu s přístavbou nechal v roce 1901 zbořit a na jejím místě vystavět obytný dům s obchodním parterem, obracející se svým průčelím do Masařské ulice a Drůbežího trhu (dům zbořen po roce 1953). V roce 1905 pak přední část renesančního domu situovanou na exponovaném nároží Horního náměstí a Masařské ulice nahradil třípatrovou novobarokní novostavbou s obytným podkrovím v mansardové střeše, která byla s prvním domem propojena budovou skladiště. Autor návrhu je neznámý, odbornou literaturou je připisován opavskému architektovi Richardu Faikovi nebo Josefu Hruschkovi.
Nárožní polohu domu akcentoval válcový arkýř zastřešený zvoncovitou střechou s lucernou (aluze na arkýř původního renesančního domu). Hranolový dvoupodlažní arkýř na konzolách moduloval průčelí do Masařské ulice. Symetricky řešená průčelí členily lizénové rámce a segmentově zvlněné nadokenní římsy nad okny druhého patra. Fasády pokrývá nad okny jemný štukový rokokový dekor, jenž se svým charakterem blížil secesi. Korunní římsa hlavního průčelí je přerušená segmentově vzepjatým štítem s kartušovým oknem a monogramem stavebníka EF. Přední část parteru byla upravena jako podloubí s obdélnými průchody, v místě hlavního vstupu zvýrazněné edikulou s iónskými sloupy a volutovou římsou.
V dispozičním řešení architekt pracoval s tradičním situováním obytných pokojů, resp. obchodních prostor (v parteru) směrem do ulice a náměstí a provozního a sociálního zázemí směrem do dvora. Komunikaci zajišťovala chodba podél sousedního domu U Mouřenína, která vedla do schodišťové haly s oválným vřetenovitým schodištěm, osvětlené světlíkem. V prvním a druhém patře se nacházelo po jednom bytě s kancelářemi, resp. ordinací, v posledním patře byly byty dva. V interiéru zůstala uchována štuková výzdoba, keramické dlaždice i dveřní stěny k bytům, kontrastující geometrickým secesním dekorem s historizující fasádou.
RR
