Učitelský ústav

Zemská vláda Rakouského Slezska se rozhodla založit učitelský ústav, a proto hledala vhodnou lokalitu pro vystavění moderního školského zařízení, zatímco zmíněná instituce musela doposud brát zavděk prostorami bývalého dominikánského kláštera. Teprve plánováním Lichtenštejnské ulice se začala rodit představa o zástavbě v prostorách, kde až do počátku 90. let 19. století stával opavský zámek. Jednalo se o zanedbanou a nevyužívanou budovu, která byla pro zchátralost na přelomu let 1891 a 1892 zbořena. Kromě pozůstatků hradeb v terénu a archeologických nálezů z pozemku zámku zůstal z historického areálu zachován Müllerův dům, nacházející se v sousedství výstavní budovy Slezského zemského muzea a naproti budově bývalého učitelského ústavu. Demolice uvolnila prostor zpřístupněný dnešní Komenského ulicí. Podél severní uliční čáry navrhl architekt Robert Vítek (1871–⁠1945), pracující tehdy ve Vídni jako samostatný projektant, rozměrnou novostavbu učitelského ústavu v duchu pozdního historismu.

Základní rozvrh tvoří trojkřídlá bloková struktura tvořená dvojtrakty s učebnami do ulice a chodbami do dvora. Jen západní boční křídlo má uspořádání opačné. Hlavní křídlo podél Komenského ulice je rozděleno dvěma schodišťovými rizality na tři části. Střední část je sedmiosá a obě postranní části mají po dvanácti osách, rozdělených do tří částí po čtyřech oknech. Celek navíc doplňuje obdélné křídlo tělocvičny, postavené až v první třetině 20. století. Tělocvična se nachází přibližně v místech, kde stávala starší Turnhalle, zbořená při budování ledové dráhy zdejšího kluziště. Mimochodem Robert Vítek původně pojal zmíněnou halu do svého projektu a počítal, že bude propojena s plánovanou novou tělocvičnou a že tak vznikne dvorní dvoukřídlá zástavba, s níž měla být budova učitelského ústavu propojena koridory. Novostavba tělocvičny nakonec dostala podobu přízemního pavilonu obdélného půdorysu s nízkou valbovou střechou a s okny se segmentovými záklenky a obdobně utvářenými frontony. Jeho nároží zdůrazňovala pásová rustika a nad rovinou korunní římsy pylonové nástavce. Pavilon zaujal pozici naproti střední části hlavního křídla ústavu a vymezil tak dvorní prostor. Celek, vznikající podle Vítkových plánů, tudíž dostal podobu souboru dvou staveb, přičemž hlavní část učitelského ústavu řešil jako školský palácový objekt v uličním bloku. Důraz kladl na uplatnění neorenesančních a neobarokních forem, vycházejících z inspirace italskou a francouzskou architekturou. Uvedené vlivy byly podobně jako v jiných případech transponovány přes vzory vídeňské provenience. To je patrné v pavilonovém zastřešení vstupních rizalitů. Podobný motiv, ovšem mnohem výrazněji propracovaný, chtěl uplatnit v případě projektu hlavního sídla vídeňské univerzity na Ringstrasse architekt Heinrich von Ferstel. Ony stanové pavilonové střechy nad vstupními rizality hlavního průčelí představují zdůraznění vertikální akcentace a princip rytmizace dlouhého hlavního průčelí. Bez nich by jen obtížně Vítek vtělil velkému tělesu hlavního křídla odpovídající rytmus, i když vzhledem k celkové délce stejně nemají zmíněné dva úzké a převýšené vstupní rizality adekvátní proporci, aby náležitě rozčlenily velký blok hlavního křídla. I přes tuto skutečnost se architekt snažil zdůraznit palácový úzus a využil obvyklý rejstřík historizující architektury včetně pásové rustiky, robustních neobarokních portálů hlavních vstupů, vysokého řádu s dvojitými pilastry v členění obou vstupních rizalitů a trojúhelníkové štíty tamtéž. Navíc střední sedmiosou část křídla, uvozenou zmíněnými rizality, opatřil vysokým řádem na pomezí pilastrů a lizén, zatímco v hierarchii nižší fasády postranních dvanáctiosých částí hlavního průčelí opatřil jen lizénovými rámci. Barokizující motivy hlavic rizalitů, frontonů oken a portálů doplňuje v interiéru dochovaná štuková výzdoba chodeb a schodišť. Škola tak vychází z eklekticky traktované inspirace pozdní renesancí a barokem. Má měřítko velkého městského paláce určeného školským potřebám učitelského vzdělávání, začleněného do širšího kontextu okružní třídy a reprezentačních budov včetně sousedního výstavního objektu muzea.

Budova se ve školním roce 1919–⁠1920 stala sídlem českého reálného gymnázia a tradice vzdělávání zde přetrvala až do současnosti. Nyní zde působí Mendelovo gymnázium, pojmenované v roce 1992 po velkém přírodovědci, který na opavském gymnáziu studoval.

 

MSt