O objektu
S příchodem státních zaměstnanců české národnosti do Opavy po roce 1918 se zvýšila potřeba řešit bytovou krizi. Stavební rozvoj se v té době soustředil na Kylešovský kopec, kde se podařilo získat pozemky rozparcelovaného lichtenštejnského knížecího dvora, zabraného na základě zákona z roku 1919. Mezi prvními stavbami, které zde začaly vznikat, byly právě obytné domy pro státní zaměstnance projektované za účasti architektů oddělení pozemních staveb zemského stavebního úřadu – Johanna Kalitty a Karla Schmelzera.
Pro domy úředníků zemské správní komise byla vymezena plocha sevřená ulicí Boženy Němcové a Pavla Křížkovského (dnes Gudrichova). Zde měly vzniknout tři domy podle projektu Karla Schmelzera ze zemského stavebního úřadu. Ačkoli byla v zastavovacím plánu Kylešovského kopce schválena výstavba pouze jednopatrových domů s předzahrádkou (takový byl první z této trojice domů na Gudrichově 1266/3, dokončený v roce 1922), kvůli „zmírnění bytové nouze“ povolil zemský stavební úřad postavit další dva domy dvoupatrové bez předzahrádky.
Dům číslo 2 (B. Němcové 1283/4) měl trojtraktovou dispozici se středním schodištěm, dům číslo 3 (B. Němcové 1336/6) byl dvoutraktový, rovněž se středním schodištěm. V každém podlaží se nacházel vždy jeden dvoupokojový a jeden třípokojový byt (dům č. 2), resp. jeden jednopokojový a jeden dvoupokojový byt (dům č. 3), všechny s kuchyní a příslušenstvím, případně s pokojem pro služku. Jihozápadní část přízemí v domě č. 2 byla vyčleněna pro restauraci s obchodem a v domě č. 3 pro prodejnu masa se zvláštními vstupy. Dispozice domů byla řešena tak, aby co nejvíce obytných místností bylo otočeno ke slunci a ostatní prostory k severu. Protože ale domy byly situovány severním průčelím do ulice, musel architekt navrhnout otevřené lodžie, které kryly nejen vstupy do bytů, ale i záchody a spižírny otočené do veřejného prostranství. Tyto lodžie byly později uzavřeny okny. Všechny obytné pokoje a předsíně byly vybaveny dřevěnými podlahami, kuchyně a pokoje pro služky měly podlahy palubkové a koupelny a záchody granitové. Veškerá schodiště byla ze slezské žuly. Byty se vytápěly kachlovými kamny, v kuchyních byly plynové vařiče, osvětlení bylo elektrické.
V případě domu č. 2, jehož výstavba začala v listopadu 1922 a skončila v listopadu roku následujícího, se Karl Schmelzer inspiroval severskou renesancí. Zvlněné trojúhelné štíty s kubickými volutami, mřížkový dekor na fasádě posledního podlaží a arkády lodžií s prolamovanými parapety ve střední části dodávají stavbě malebný romantický nádech, který byl volen i z důvodu umístění domu ve vstupní partii vilové čtvrti. Dům č. 3 se stavěl od října 1923 do listopadu 1924 a Schmelzer ho již řešil v jednodušších formách. S výjimkou zvlněných štítů s kubickými volutami a záclonové římsy nad oknem hlavního schodiště se zcela oprostil od dekoru a průčelí řešil kontrastem strukturované omítky a masivních okenních a dveřních šambrán s bílým nátěrem.
RR
