O objektu
Součást dvojice vil nedaleko historického jádra města na nároží ulic Tyršovy a Rooseveltovy představuje nejvýraznější příklad vilových staveb 30. let pro vyšší společenské vrstvy. Domy jsou ukázkou toho, jak si přední opavský architekt Otto Reichner představoval romantizující reflexi tehdejší moderní architektury.
Rodina Lassmannů patřila na počátku 30. let minulého století k předním podnikatelským rodinám Opavy. August Lassmann (1857–1921) se do Opavy přistěhoval v 80. letech 19. století a s rodinou bydlel v domě na Horním náměstí 38, kde provozoval obchod zaměřený na železářský sortiment. Jelikož se mu podnikání dařilo, mohl své dva syny dát na studia práv. Ti pak přesto oba pokračovali v obchodní tradici rodiny. Starší z bratrů August Lassmann (1897–1972) si nechal postavit dům přímo na nároží zmíněných ulic (Tyršova 1863/26), mladší bratr Erich Lassmann (1900–?) si vybudoval vilu v přímém sousedství na adrese Rooseveltova 1864/37. Mimochodem architekt obou domů Otto Reichner si na počátku 30. let udělal v Opavě velmi dobré jméno projektem městských lázní u městského parku. Proto není divu, že jej oslovil uměnímilovný August Lassmann, aby mu coby úspěšný architekt navrhl dvojici vil na pozemku v dosahu městského centra. Starší z bratrů se přitom uměním zabýval soustavně, psal články o divadle a hudbě do německých novin Deutsche Post, podporoval zdejší německou kulturu a přátelil se s Edmundem Wilhelmem Braunem, historikem umění a ředitelem opavského Slezského zemského muzea. Není bez zajímavosti, že Braun bydlel ve vile v sousedství, takže mohl Augusta navštěvovat a hovořit s ním o umění, případně mu pomáhat s budováním sbírky knih a uměleckých předmětů. Starší z bratrů byl totiž natolik finančně zajištěn, že se mohl své zálibě věnovat naplno. Není tedy divu, že architektuře domu věnoval patřičnou pozornost a že moderní formu vily dotvářel v interiéru historický a tradičně pojatý nábytek a umělecké sbírky, svědčící o zájmu věnovanému jak soudobé architektonické tvorbě, tak i tradici.
Vilu Augusta Lassmanna na adrese Tyršova1863/26 tvoří tři odstupňované hranolové hmoty, na severu nejvyšší dvoupatrová, střední jednopatrová a jižní hmota domu je přízemní. Zmíněné tři části domu jsou kryté plochými střechami tak, že na jednopatrovém a přízemním traktu jsou vytvořené terasy, a původně se dokonce počítalo, že zde budou střešní zahrady. Střední hmota domu je mírně širší a předstupuje v podobě dvou mělkých rizalitů před líc obou postranních hmot. Z prostorového a dispozičního hlediska Reichner využil tradici anglické vily s ústředním halovým prostorem, neboť základ uspořádání domu tvoří v úrovni přízemí hala, z níž vede hlavní schodiště do patra domu. Na halu v přízemí navazuje pracovna, přičemž mezi oběma místnostmi jsou prosklené zasouvací dveře, umožňující propojení těchto prostor. Totéž platilo pro napojení přízemní části, kde se nacházela zimní zahrada. V prvním patře byly ložnice a soukromé pokoje, z nichž byla přístupná terasa nad přízemní částí domu. V úrovni druhého patra se nacházely další místnosti včetně provozních a skladu. V suterénu byl byt domovníka, prádelna, vinný sklípek a kotelna.
Augustova vila byla se sousední Erichovou vilou propojena shodným oplocením, vyzděným z lomového kamene a dotvářeným do podoby betonovými rámy vymezených polí, vyplněných drátěným pletivem. Kombinace tradičního materiálu v podobě lomového kamene s betonovými rámy a s kovovým pletivem odpovídá specifickému řešení domů na pomezí tradice (zvl. interiéry) a moderní architektury. V členění obálky obou objektů Reichner pravidelně opakoval mírně obdélná dvoukřídlá okna, vkládal je do štukových rámů a střídal je s tradičními obdélnými okny, s jednokřídlými okny, se širokými okny obytného pokoje či s kruhovým okénkem nad hlavním vstupem. Současně kombinoval symetrii s asymetrickými partiemi a tím utvářel průčelí obou vil. Uvedený aparát doplňují zmíněné obdélné betonové rámy zábradlí teras i oplocení. V interiéru tuto souhru tradice s moderními principy dokládá u vily Augusta Lassmanna dotváření schodišť zábradlími s dekorativními motivy výplní nebo s organickým tvarováním schodišťových ramen a dalších prvků.
Uvedené napětí mezi exteriérem a interiérem vil vypovídá o napětí v samotném životě obou Lassmannů. Uměnímilovný August Lassmann se zajímal nejen o divadlo a hudbu, ale sbíral i výtvarné umění a v místnostech domu prezentoval svou sbírku porcelánu, obrazů, grafik i sochařských děl, a to od gotiky přes baroko až po 19. století. Po nástupu nacismu se stal podobně jako ředitel muzea Braun členem NSDAP, podporoval různé nacionalistické spolky a zároveň zůstal věrný Opavě.
Po roce 1945 byla rodina Lassmannů odsunuta do západního Německa, kde August Lassmann pokračoval ve své kulturně zaměřené činnosti. Jeho opavskou vilu využívala Státní bezpečnost, následně zde sídlila služebna Veřejné bezpečnosti a v současnosti je vila v majetku Policie České republiky. Zvenčí se administrativní využití domu příliš neprojevuje, neboť fasády byly opraveny pod dohledem památkové péče a zachovány zůstaly i původní výplně oken a dveří. Naproti tomu nynější podoba interiérů vůbec nesvědčí o tom, že ve vile kdysi bydlel milovník umění. O ztrátě původního obsahu a o působení času vypovídá i zchátralý stav původního oplocení a absence individuální péče o zahradu.
MSt
