O objektu
Současný Obecní dům v Opavě vznikl z bankovního paláce reprezentujícího závěrečnou etapu výstavby filiálek Rakousko-uherské banky na samém konci existence monarchie. Současně zmíněná palácová stavba uzavírá etapu přestavby Opavy jako zemského hlavního města Rakouského Slezska. Opavská okružní třída se totiž stala v průběhu 2. poloviny 19. století důležitým prostorem pro rozšíření Opavy a zmíněný stav přetrval až do závěru monarchie v průběhu první světové války. Podél okruhu vznikaly reprezentativní veřejné stavby širšího společenského určení, školy, paláce a nájemní vily. Kromě škol a rezidenčních sídel to byly také obchodní a administrativní budovy, k nimž je třeba počítat i zmíněný bankovní palác.
V místě, kde do parkového prostoru ústí Ostrožná ulice, byla vyměřena stavební parcela pro filiálku Rakousko-uherské banky určené pro potřeby tehdejšího Rakouského Slezska. Projekt dostal na starost architekt Rudolf Eisler (1881–1977), vídeňský rodák a absolvent studia architektury na tamní akademii ve speciální škole profesora Friedricha Ohmanna, kde završil studium v roce 1906. Od roku 1912 Eisler pracoval v projekčním oddělení Rakousko-uherské banky, kde se zaměřoval na návrhy filiálek tohoto bankovního domu. Je autorem jeho filiálek v Krnově, Prostějově, Jihlavě a v roce 1914 vytvořených plánů bankovní filiálky v Opavě. Ve svém díle uplatňoval principy pozdní secese, nového klasicismu, art deco a dalších modů 1. poloviny 20. století.
Monumentální dvoupatrová budova obdélného půdorysu s valbovou střechou s věžovým oplechovaným nástavcem vznikla na konci Ostrožné ulice a sadů Svobody. Objekt je příkladem nového klasicismu s dekorativními prvky na pomezí pozdní secese a art deco. Palácově pojatá budova s rozvinutým monumentálním vstupním jihovýchodním průčelím představuje důležitou dominantu parkového pásu podél opavské okružní třídy v místě vyústění Ostrožné ulice. Výraz budovy a především jejího hlavního průčelí určuje vysoký pilastrový a sloupový řád, akcentovaný v hlavním průčelí dvojicí kamenných kanelovaných sloupů s iónskými volutovými hlavicemi. Sloupový řád vymezuje střední osu průčelí, v přízemí s kamenným portálem, završeného trojúhelníkovým štítem. Na kubických kamenných podstavcích navazujících na parapetní poprseň v úrovni druhého patra jsou po stranách střední terasy situovány figurální sochy Ceres na severní a Merkura na jižní části hlavního průčelí. Ke každé z těchto soch je komponovaná socha putti s rohem hojnosti a zřasenou drapérií. Za zmíněnými sousošími jsou fasády pojaty v kompozici výklenků v podobě monumentálně provedené série klasického motivu kanelury. Důraz na propojení reprezentace s funkčním rozčleněním objektu se odráží v rozdílném traktování bočních průčelí objektu. Jihozápadní průčelí, orientované do sadů Svobody, řešil Eisler jako symetrický celek rozčleněný na postranní jednoosé rizality, uvozující střední trojosou část rytmizovanou čtyřmi kanelovanými sloupy s iónskými hlavicemi. Mezi sloupy je stěna pojata jako mírně zvlněná plocha, osazená zkosenými trojbokými kastlíkovými okny. V rovině druhého patra, odděleného fabionovou římsou, střední část průčelí akcentují okna se segmentovými záklenky, zatímco v postranních rizalitech jsou uplatněna okna pravoúhlá. Boční severovýchodní průčelí, jež se obrací do Beethovenovy ulice, je naproti tomu rozčleněno do dvou odlišně pojatých rizalitů oddělených hlubokým probráním hmoty stavby v sousedství hlavního schodiště. V místě zmíněného probrání se v úrovni suterénu nachází hlavní vstup do suterénních prostor, v současnosti využívaných pro potřeby zdejšího klubu. Nad zmíněným vchodem je v rovině zvýšeného přízemí pět úzkých vertikálních obdélných oken, v úrovni prvního patra tři valeně zaklenutá okna a v úrovni patra druhého terasa s kovovým zábradlím. Hmota navazující na jihovýchodní vstupní průčelí je u severního nároží členěná jednoosým rizalitem, na který navazuje mělký schodišťový rizalit s diagonálou čtyř oken mezi přízemím a patrem, osvětlujících hlavní schodiště. V úrovni druhého patra na tuto diagonálu navazují čtyři obdélná okna posazená na parapetní římsu a ukončená fabionově probranou římsou korunní. Fasádu rytmizují pilastry a lizénové rámy s trojúhelníkovým štítkem nad prvním patrem pod kordonovou římsou mezi prvním a druhým patrem.
Již z výčtu této skladby je zřejmé, že Eisler bohatě uplatnil klasicistní výrazový slovník a byl schopen jej využít v symetrické i asymetrické skladbě. Zároveň však zmíněná budova svědčí o tom, že klasicistní znaky dokázal začlenit v kompozici založené na funkčním uspořádání objektu. Z dispozičního hlediska je řešení domu trojtraktové, za hlavním portálem následuje široké vstupní schodiště do zvýšeného přízemí, kde se nachází halová chodba a zároveň zde byl bankovní sál. Zmíněná halová chodba přechází v severním traktu do nástupu na hlavní schodiště, jež je uvozeno zábradlím a dvěma sloupy s povrchem z umělého mramoru, opatřenými římsovými hlavicemi. Hlavní trojramenné schodiště do patra se nachází v severní části dispozice a má dekorativní kovové zábradlí a vymezuje obdélné schodišťové zrcadlo.
V letech 2008–2009 byla banka přestavěna podle návrhu opavského rodáka a architekta Iva Klimeše (1932–2025) do podoby Obecního domu, spravovaného Opavskou kulturní organizací (OKO). Objekt byl pro kulturní účely využit včetně suterénu, kde byl umístěn Klub Art. V přízemí se nachází společenský sál, původně bankovní hala, a v zadní části kavárna s terasou, odkud vede postranní vstup směrem k Olbrichově ulici do sadů Svobody, tvořících součást opavské okružní třídy. V prvním patře Obecního domu jsou prostory s expozicí o dějinách Opavy, ve druhém patře byla zřízena galerie a salónek a v podkroví má kanceláře Opavská kulturní organizace. Nová architektonická úprava ctí původní výraz památkově chráněného objektu včetně nástupního prostoru hlavního vstupu, komunikační haly a reprezentačního schodiště. Další zásahy spočívaly v dispozičních úpravách jednotlivých podlaží a ve vytvoření potřebného provozního zázemí budovy.
MSt
