O objektu
Lidická ulice (dříve Elisabethstrasse/Alžbětina, po roce 1919 ulice Dr. Zinsmeistera) spojující opavskou okružní třídu (Glacis/Koliště, Schulring/Školní okruh, nyní Olbrichova) s hlavní komunikační trasou na Olomouc (ulice Olomoucká) byla v 70. letech 19. století vytyčena přes někdejší samostatnou katastrální obec Na Rybníčku (Teichgasse) a ústila na Olomoucké ulici při budově okresního soudu s věznicí. Ulice byla postupně zastavována činžovními domy, ale poměrně dlouho zůstávala prázdná pohledově exponovaná nárožní parcela při Školním okruhu, kterou v 70. letech 19. století zakoupil opavský evangelický sbor k výstavbě svého kostela.
Ačkoliv již toleranční patent z roku 1781 umožnil evangelíkům konat na území rakouské monarchie bohoslužby, plně zrovnoprávněni s příslušníky ostatních vyznání byli až roku 1861. To zvýšilo množství rodin, které sem přicházely zejména z Německa a snažily konstituovat praktikování své víry. V Opavě se evangelické bohoslužby konaly od konce roku 1864, zpočátku v sále zemské sněmovny, ale samostatný evangelický sbor zde byl ustaven teprve v roce 1871. Počet věřících se postupně zvyšoval, až v 90. letech 19. století přestala dostačovat dosavadní evangelická modlitebna na Kolišti 21 (nyní Olbrichova) postavená roku 1872.
V roce 1894 proto ustavila evangelická obec výbor pro výstavbu kostela a ve stejném roce uspořádala soutěž na podobu nového svatostánku, které se zúčastnilo 55 návrhů architektů z Rakouska i Německa. Ačkoliv se na prvních třech místech umístily projekty Arthura Streita z Berlína, Johanna Scheiringera a Franze Kachlera z Vídně a architekta Willborga z Charlottenburgu, byl nakonec realizován projekt vídeňského architekta Ferdinanda Hickela.
Hickel na návrhu pracoval společně se stavitelem Juliem Lundwallem, v jehož stavební firmě v letech 1894–1898 pracoval. Firma Julia Lundwalla, významného člena opavské evangelické obce, pak kostel v letech 1896–1898 realizovala. Rozpočet na stavbu činil 47 500 zlatých. Plány byly schváleny v dubnu 1896 a v květnu začala výstavba. Základní kámen byl ale položen až 2. září 1896 při příležitosti 25. výročí ustavení opavského evangelického sboru za přítomnosti superintendenta evangelické církve augsburského vyznání na Moravě a ve Slezsku Theodora Karla Haseho, slezského seniora Andrease Krzywoně, c. k. vrchního církevního rady helvétské konfese ve Vídni Charlese Alphonse Witz-Stöbera, purkmistra Emila Rochowanského a stavitele Julia Lundwallaa byla do něj uložena pamětní listina. Kámen byl pak uložen pod oltář. Hrubá stavba byla dokončena v květnu 1898, kdy byly do makovice věže uschovány pamětní dokumenty. Slavnostní vysvěcení dokončeného kostela se uskutečnilo 11. července 1899.
Neogotická centrála z režného cihlového zdiva na půdorysu řeckého kříže, která se inspirovala severoněmeckou cihlovou sakrální architekturou, je urbanistickou dominantou Lidické ulice, která se uplatňuje i při pohledech z ulice Olbrichovy. Stavba je orientována ve směru jihovýchod–severozápad. Na první pohled je patrná výrazná vertikalita objektu. Hlavní trojosé průčelí orientované šikmo do okružní třídy je vygradováno vysokou kvadratickou věží vystupující před hlavní průčelí, akcentovanou opěráky a završenou osmibokou jehlancovou střechou vyrůstající ze čtveřice trojúhelných štítů s lichými lomenými okny. Mezi hmotu věže a průčelí jsou vloženy mělké přístavky s opěráky, na něž navazují polygonálně utvářené schodišťové prostory v nároží, jež jsou završená vlysem v podobě lichých lomených obloučků oddělených sloupky a zastřešená jehlancovými stříškami. Hlavní vstup do otevřené předsíně v podvěží má podobu ústupkového lomeného portálu s výrazným trojúhelným štítem ukončeným křížem. Boční symetrická průčelí do ulic Lidické a Olbrichovy jsou zdobená geometrickými motivy vyskládanými z tmavších cihel. Průčelí příčné lodi jsou završená trojúhelnými štíty s trojicí slepých štěrbinových okének. Plášť kostela prolamují vysoká kružbová lomená okna, nad hlavním vstupem se nachází kružbová rozeta. Dispozici tvoří obdélná loď členěná polygonálními pilíři, s téměř stejně širokou příčnou lodí, k níž bezprostředně na severozápadě přiléhá pětiboký presbytář s přístavky předsíní obdélného půdorysu. K lodi se na jihovýchodě připojuje prostor podvěží, po jehož stranách se nachází dvojice podkovovitých schodišť vložených v polygonálních přístavcích, přístupných rovněž zvenčí.
Kostel přestal sloužit svému účelu po druhé světové válce, kdy byla německá evangelická církev zrušena a svatostánek jí byl konfiskován. Dlouhou dobu sloužil jako skladiště nábytku a kulis a pomalu chátral. Teprve v letech 1976–1979 byl adaptován pro potřeby Státního okresního archivu Opava. Byla opravena břidlicová krytina a věž, z níž byl sejmut symbol kříže, dostala novou plechovou krytinu. Do jižní části lodi byla vložena čtyřpodlažní vestavba s ředitelnou, pracovnou, pořádací místností a badatelnou a pro jejich osvětlení bylo využito původní okno, s výjimkou přízemí, kde vzniklo okno nové. Presbytář byl oddělen příčkou s přiloženým schodištěm a přepatrován na přízemní halu s vraty a horní kruhový sál. Pro něj byl speciálně vyroben oválný stůl a křišťálový lustr ze sklárny v Kamenickém Šenově. Zbývající prostor byl zastavěn pětipodlažními regály s ochozy pro uložení archiválií. K užívání byla stavba předána 16. října 1979 u příležitosti Mezinárodního týdne archivů vyhlášeného UNESCO. Nyní kostel slouží jako depozitář Státního okresního archivu Opava, jehož sídlo je na Březinově ulici.
RR
