O objektu
Když se podařilo povýšit opavskou nižší reálku v srpnu 1857 a zvýšit počet tříd ze čtyř na sedm, vedlo to k nutnosti najít pro instituci do té doby sídlící v provizorních podmínkách vhodnější umístění. Položení základního kamene nové budovy vyšší reálné školy s německým vyučovacím jazykem v pondělí 26. dubna 1858 zahájilo nejen symbolicky formování opavské okružní třídy. Tato událost byla zároveň součástí širšího procesu utváření moderních školských zařízení na samém počátku vzniku občanské společnosti. Nová školská zařízení se měla mimo jiné podílet na výchově a vzdělávání odborníků a specialistů pro rozvíjející se hospodářství a s tím související instituce. Jelikož v opavském historickém centru nebyly k dispozici potřebné pozemky a město chtělo upravit prostory kolem vznikající Matiční ulice, rozhodlo se, že budovu pro novou školskou instituci postaví v místech asanovaného městského opevnění. Právě monumentální novostavba německé vyšší reálné školy stojí na začátku vzniku opavské okružní třídy, jejíž předobraz představovala vídeňská Okružní třída, německy zvaná Ringstrasse. Namísto opevnění tak Opava získala výraznou dvoupatrovou budovu obdélného půdorysu s postranními třípatrovými rizality.
Svým reprezentativním průčelím se budova obrací do prostoru dnešních Dvořákových sadů, do roku 1945 pojmenovaných po lékaři Leopoldu Heiderichovi, zakladateli první opavské všeobecné nemocnice. Budova vyšší reálné školy, nyní sloužící opavské střední zdravotnické škole, se nachází v prostoru bývalého opavského opevnění zhruba v místech mezi hlavní a parkánovou hradbou. Blokově pojatý celek má trojtraktové uspořádání s chodbami ve středním traktu a s rozměrnou reprezentativní vstupní halou v přízemí předního traktu. Vertikální spojnici tvoří symetricky pojaté trojramenné schodiště, umístěné ve dvorním traktu a navazující na střední chodbový trakt. Schodiště je zaklenuto valenými klenbami a rytmizováno eliptickými oblouky. Spojovací chodby jsou zastropeny segmentovými klenbami a v místech křížení chodeb se v bočních částech objektu nacházejí klenby plackové. Suterén je zaklenut segmentovými klenbami. Velkorozponové učebny v jižním křídle mají stropní ocelovou konstrukci, zvýrazněnou v profilaci stropů plasticky zdobenými nosnými trámy. Střechy jednotlivých částí jsou zvalbené, kryté plechem. Průčelí do Dvořákových sadů i do ulice Matiční jsou členěna pásovou rustikou. Ve střední dvoupatrové části hlavního průčelí je symetricky umístěn hlavní vchod v podobě portálu s trojicí valeně zaklenutých vchodů a celek tak evokuje bránu či slavnostní oblouk. Vchod ústí do již zmíněné reprezentativní haly, jejíž ráz přesahuje komunikační potřeby směrem ke slavnostnímu charakteru. Rytmické členění fasád obstarávají sériově řazená okna s valenými záklenky, příznačnými pro obloučkový styl. Navíc okenní otvory jsou zdůrazněny půlkruhovými římsami na konzolkách. Celek uvozují lizénové rámce a korunní římsy s motivem obloučků na konzolách. Pod římsami jsou dekorativně pojaté kruhové větrací otvory. Budovu završují nízké pultové střechy s dřevěnými krovy a oplechováním, podkroví je prostorné, v prostředním traktu je umístěna spojovací chodba. Suterén se segmentovými klenbami je vyzděný z kombinace cihelného a kamenného zdiva, opět ve středním traktu se spojovací chodbou. Suterénní i podkrovní prostory jsou velkorysé a dokládají schopnost Förstera stavbu řešit nejen po slohové, nýbrž i po technické stránce. Jedná se o ukázkový příklad architektury raného historismu s prvky italské renesance a novorománského slohu v takzvaném obloučkovém stylu. Budova se svým symetrickým rozvržením a měřítkem stala jednou z určujících staveb této části opavské okružní třídy a jednou z nejvýznamnějších budov historismu druhé poloviny 19. století v tehdejším Rakouském Slezsku. Z typologického hlediska patřila ještě ke kompaktně pojatým školským stavbám s ústřední halou a na ni navázaným schodištěm a sálem pro různé příležitosti.
Takto lapidárně pojaté školské stavby byly řešeny jako městské paláce, s hlavním průčelím a vstupem orientovaným do nějakého prostoru (zde okružní třídy), který umožňoval ideální komunikační napojení na bezprostřední okolí a zároveň sloužil jako prostor pro případné shromáždění studentů i zaměstnanců školy. Budova německé vyšší reálné školy představovala první opavskou stavbu v takzvaném obloučkovém stylu, jeho mladší recepci ve zdejší stavební produkci představuje například sousední bývalá chlapecká obecná a měšťanská škola nebo dřívější městská tělocvična v nedaleké Hauerově ulici. Obloučkový nebo též novorománský styl se rozvíjel na základě studia a tvůrčího rozvinutí výraziva románské a raně renesanční architektury. Jeho počátky souvisí s hledáním svébytného výrazu v počátcích německého nacionálního hnutí v průběhu první poloviny 19. století a svůj význam si uchoval po celou dobu rozvoje historismu. Ve své tvorbě jej rozvíjeli architekti Leo von Klenze, Friedrich von Gärtner nebo Peter Nobile. Důležitým centrem pro formování obloučkového stylu se stal Mnichov a následně Vídeň, kde se uplatnil především při budování již zmíněné Okružní třídy (Ringstrasse). K předním architektům, kteří se projekčně podíleli na přípravě zmíněné přestavby Vídně a kteří rozvíjeli obloučkový styl ve svém díle, patřil i vídeňský architekt Christian Ludwig von Förster (1798–1863), autor projektu urbanistické přestavby Vídně spojené s vytvořením Ringstrasse. Förster patřil k agilním tvůrcům a podílel se na rozvoji dobové architektonické kultury nejen jako architekt, urbanista a stavitel, ale mimo jiné v roce 1836 založil a následně vydával odborný architektonický časopis Allgemeine Bau-Zeitung, kde uveřejnil některé ze svých projektů. Opavská německá vyšší reálná škola patří k jeho pozdním architektonickým dílům. Po roce 1945 se v budově usídlila zdravotnická škola, jejíž pokračovatelkou je současná Střední zdravotnická škola Opava.
MSt
