O objektu
Olomoucká ulice, kopírující starou obchodní cestu na Olomouc, patří k nejstarším ulicím Opavy. Procházela napříč Jaktařským předměstím ve směru jihozápad–severovýchod a ústila na Senném trhu (později náměstí Františka Josefa, dnes náměstí Republiky). Její postupná zástavba začala v druhé polovině 19. století, skutečný stavební boom pak vyvolala výstavba Moravsko-slezské centrální dráhy s nádražím v 70. letech 19. století. Brzy se Olomoucká ulice stala „dobrou adresou“ a kromě veřejných staveb (justiční palác, zemská nemocnice, zemská psychiatrická léčebna) zde vzniklo i množství výstavných nájemních domů a vil. Do konce 19. století byla zastavěna část před Centrální dráhou, poté výstavba pokračovala dále směrem z města.
V samém závěru 90. let 19. století si parcelu jihozápadně od železniční trati zakoupila živnostnice Karolina Tatzelová a nechala si na ní vystavět dvoupatrový nájemní dům. Jedním z nájemníků (od roku 1920 majitelem) byl její zeť, opavský malíř Adolf Zdrazila, který se podílel na výtvarné výzdobě domu. Autor architektonického návrhu bohužel není znám, historička umění Dana Kouřilová stavbu hypoteticky připisuje opavskému staviteli Josefu Hruschkovi.
Ačkoli některými prvky a kompozičně se dům ještě hlásí k historismu, je jedním z prvních opavských pokusů o secesní projev. Týká se to především motivu věže, nárožního pylonu a segmentových prvků i jisté linearity a potlačené plasticity výzdoby. Fasády s pravidelně rozmístěnými obdélnými okny jsou členěné pásovou rustikou a parapetními a nadokenními římsami. Vertikalitu akcentuje dominanta objektu v podobě nárožní hranolové věže s pilastry s římsovými hlavicemi. Naproti tomu horizontální motiv představuje již zmíněná pásová rustika a přes líc průčelí výrazně přesahující plochá střecha vynášená dřevěnými konzolami. Vertikalitu objektu zdůrazňuje ještě dvojice plasticky ukončených pylonů v nárožích hlavního průčelí. Asymetrii průčelí podtrhuje do ulice vysunutý přístavek s dřevěnou prosklenou verandou a terasou s kovovým zábradlím v úrovni patra. Výzdoba fasády se omezuje na sporadický štukový dekor se secesně pojatými motivy vavřínových věnců a listů. Hlavní pozornost ale poutá freska v horní části věžice s motivem tančících dívek, kterou v roce 1901 namaloval Adolf Zdrazila.
Dům je přístupný ze dvora, v interiéru se zachovala původní schodišťová mříž. V domě se nacházel Zdrazilův ateliér, v němž pořádal výtvarné kurzy, jichž se účastnili i pozdější známí malíři Valentin Držkovic, Helmut Krommer nebo Leo Haas.
RR + MSt
