O objektu
Hradecká ulice byla jednou z hlavních komunikací města kopírující důležitou obchodní cestu, která vstupovala do města Hradeckou bránou. Podél této komunikace se již ve středověku zformovalo Hradecké předměstí, které bylo z opavských předměstí nejmenší. Jeho značnou část tvořily zahrady, dále měšťanské dvory a majetky komendy řádu německých rytířů (statek Kliplák), šibenice s katovnou a židovský hřbitov. Nejhustší zástavba byla situována v severní části, poblíž historického jádra města a kolem ulic Hradecké a Otické. To byly také jediné ulice v pravém slova smyslu, ostatní komunikace měly podobu pouhých polních cest. Po zboření městských hradeb v 1. třetině 19. století (Hradecká brána byla zbořena v roce 1827) se město začalo rozšiřovat mimo jejich okruh. Samotná Hradecká ulice ale byla zastavěna poměrně pozdě, její jižní část až po roce 1918.
Do této fáze zástavby spadá i vybudování vily ředitele opavské rafinerie cukru Ernsta Gebauera (1858–1931) a jeho manželky Herminy. Manželé si nechali architektem Erichem Geldnerem navrhnout vilu situovanou na vrcholu mírné vyvýšeniny uprostřed zahrady. Nedatovaný kolorovaný plán obou podlaží a suterénu ukazuje, že Geldner řešil dispozici jako dvoutraktovou s obytnými prostory směrem k východu do ulice a provozním zázemím na opačné, západní straně. Do domu se mělo vcházet z jihu do haly s podkovovitým schodištěm, která byla situována do středu západní části. Ze severu k ní přiléhala kuchyň se spíží. Obytnou část přízemí tvořila dvojice obývacích pokojů a jídelna (na severu), přičemž ústřední pokoj byl protažen do cylindrického rizalitu s pěti velkými okny. Dispozice patra byla obdobná, s dvěma ložnicemi – střední měla přístup na terasu nad cylindrickým rizalitem – a hostinským pokojem na východě a koupelnou, šatnou a pokojem pro služku na západě. Po stranách schodiště byly další dvě terasy. Plány bohužel neukazují řešení exteriéru, naopak vidíme architektovu představu o zahradě – s kruhovým bazénkem před hlavním průčelím a podkovovitým posezením na jihu.
Krátce nato se ale rodinná situace změnila. Ernst Gebauer zřejmě onemocněl a 10. listopadu 1931 zemřel na zástavu srdce. Druhou (realizovanou) variantu plánů, datovanou do září 1931, tak vypracoval architekt Geldner již pouze pro vdovu Herminu. Z těchto návrhů se naopak dochovaly jen pohledy, nikoli půdorysy (s výjimkou podkroví), není tedy jasné, jakou proměnu prodělala dispozice. Vzhledem ke změně rodinné situace je pravděpodobné, že novostavba již nebyla řešena jako jednorodinná vila, ale měla plnohodnotný byt v každém podlaží. Tomu by napovídalo i to, že Hermina Gebauerová později část domu pronajímala. Orientace ani hmota se příliš nezměnily, přesto na plánech některé zásadní změny vysledujeme. Vstup spojený se schodištěm v podkovovitém rizalitu byl přesunut na severní stranu, cylindrický obytný rizalit při východním průčelí byl nahrazen stejně tvarovanou terasou s dvouramenným schodištěm a balkonem neseným toskánskými sloupy, která propojila interiér se zahradou. Západní přízemní rizalit s dvojicí teras nahradil rizalit přes obě podlaží. Plášť domu řešil architekt velmi jednoduše, průčelí omítaná strukturovanou omítkou jsou prolomená obdélnými nebo půlkruhově ukončenými okny. Celek přikryla mohutná valbová střecha se segmentovými vikýři. Geldner stavbu pojal ještě v intencích dekorativismu 20. let 20. století s odkazy k neoklasicismu.
RR
