O objektu
Kromě Kylešovského kopce, kde se po roce 1918 začala prudce rozvíjet vilová výstavba, bylo další částí Opavy vyhrazenou bytové výstavbě území jihozápadně od městského jádra mezi ulicemi Otickou, Olomouckou a dnešní Englišovou. Impulsem pro rozšíření města tímto směrem se stala výstavba Masarykovy hospodářské školy s přilehlým areálem státní zemědělské výzkumné stanice (Purkyňova 12). Tato čtvrť vznikla z bývalých pozemků řádu německých rytířů zvaných Komenda, které byly zabrány při pozemkové reformě a jejichž pojmenování přešlo na celou novou čtvrť. Jejím centrem se stala dnešní ulice Englišova, tehdy Kommendeweg. Zástavba Komendy nebyla architektonicky nijak výrazná, většinou se jednalo o běžnou, místy až typizovanou produkci místních stavebních firem, přesto zde vynikalo několik solitérů. Jedním z nich byla vila opavského architekta Johanna (Hanse) Kalitty, zvaná Trautesheim (Útulný domov), kterou si majitel sám navrhl a nechal postavit firmou Ericha Geldnera na Holteiově ulici (dnes Gogolova).
Volně stojící jednopatrová stavba s obytným podkrovím a s mansardovou střechou je ztělesněním svého názvu. Počínaje půdorysem ve tvaru motýla, který podmiňuje vnitřní uspořádání, přes barokizující hmotu členěnou půlválcovými a obdélnými rizality až po detaily – věžičku se zvoncovou střechou, okna různých tvarů a velikostí, dřevěné okenice nebo medailon s figurální malbou. Fasáda se strukturovanou omítkou kontrastuje s hladce omítanými, půlkruhově ukončenými plochami kolem obdélných oken. Hlavní vstup s předsunutými schody z umělého kamene je situován v půlválcovém rizalitu se zvoncovitou stříškou v ose severního uličního průčelí. Půlkruhově ukončený vstupní portál je lemovaný pilastry se stylizovanou listovou hlavicí a kosodélníkovým motivem v ploše, jednokřídlé dřevěné dveře jsou původní včetně dekorativní mříže. Obdobnou mříží jsou opatřena i sklepní okénka. Také z jižního průčelí orientovaného do zahrady vystupuje půlválcový rizalit s atikovou nástavbou a mansardovou stříškou. Východní průčelí zdobí oválný malovaný medailon s motivem tančící ženy. Originální jsou autentické měděné svody s řemeslně propracovaným detailem sběračů. Vnitřní prostorové uspořádání je zcela podřízeno neobvyklému„motýlímu“ půdorysu. „Tělem“ je vestibul se schodištěm v půlválcovém severním rizalitu a osmiúhelná hala, z níž jsou přístupné místnosti tvořící „křídla“ – v přízemí ve východní části obývací pokoj a ložnice, v západní části jídelna a kuchyň s potřebným zázemím. „Hlavu“ v jižním rizalitu tvoří oválný salon v přízemí, otevřený do obývacího pokoje a jídelny prosklenými příčkami umožňujícími propojení místností. Jeho pendantem v podkroví byla architektova pracovna. Zbývající část podkroví zabíral menší byt.
Interiér je téměř intaktně dochovaný, včetně táflovaného stropu, kachlových kamen s tepanými bronzovými dvířky, vitrážového okénka se sedící ženskou figurou nebo dveřních výplní. Bezprostřední okolí vily bylo původně parkově upraveno – zahradu s květinovými záhony, smutečními vrbami a třemi druhy jehličnanů symetricky rozmístěných po obvodu obklopoval živý plot z ptačího zobu. Zahrada však nesloužila k odpočinku, primárně měla dotvářet vzhled a působení domu situovaného v pohledově exponovaném místě. Po roce 1945 byla na dům uvalena národní správa a poté jej vlastnilo několik soukromých majitelů, v 60. letech byla postavena garáž a v 80. letech skleník.
Kalittova vila je kvalitním příkladem architektury vycházející z dekorativismu a využívající ještě prvky předválečného neobiedermeieru. Zároveň je v kontrastu s tehdy se již rozvíjející architekturou funkcionalismu a nové věcnosti také dokladem jistého konzervativismu nejen svého autora, ale i tehdejší Opavy.
RR
