Obytný dům zvěrolékaře Aloise Trabitsche

O objektu

V blokové zástavbě ulice Zacpalovy nedaleko náměstí Republiky stojí několik řadových domů – příkladů nové věcnosti počátku 30. let minulého století. K nejvýznamnějším z nich patří bytový dům zvěrolékaře Aloise Trabitsche. Je situovaný přímo naproti vyústění ulice U Synagogy do ulice Zacpalovy a jeho válcový schodišťový arkýř představuje jakýsi specifický point de vue, umístěný v pohledovém směru z ulice U Synagogy.

Pozemek k výstavbě domu si stavebník zakoupil již v roce 1926, avšak se stavbou se začalo teprve po přepracování plánů, kdy architekt Otto Reichner dospěl ke konečné podobě domu s výše zmíněným arkýřovým motivem. Bytový dům má čtvercový půdorys, symetrické členění dispozice i rozvržení fasád. Ve střední ose uličního průčelí umístil hlavní vchod a nad ním předsadil výrazně do prostoru před uliční čáru cylindrický arkýř domovního schodiště. Nezvykle tím dynamizoval jinak poměrně schematické rozvržení uličního průčelí domu. Arkýř přitom dělí uliční fasádu na dvě symetrické části, pojaté v jednotlivých podlažích shodnou skladbou čtyř úzkých oken na průběžných parapetních římsách.

Dynamické pojetí v nezvyklé kombinaci se symetrickým uspořádáním je vlastní i dvorní fasádě s vykonzolovanou zimní zahradou v podobě horizontálního zaskleného prostoru v prvním patře domu. Nad tímto bytovým prostorem, propojujícím interiér bytu majitele s exteriérem ozeleněného dvora, se nachází v druhém patře široce otevřená lodžie, plnící obdobnou funkci jako níže situovaná zimní zahrada. V suterénu se kromě garáže nacházejí obslužné místnosti, v přízemí dva dvoupokojové, symetricky uspořádané byty. První patro bylo určeno pro byt majitele domu. Do ulice architekt orientoval provozní místnosti bytů, prosvětlené zmíněnými malými obdélnými okny. Do prostoru dvora se obracejí hlavní obytné pokoje, čímž se architektovi podařilo situovat byty vzhledem k potřebě klidu v poměrně rušném centru města.

 

MSt

Literatura

  • Romana Rosová – Martin Strakoš (eds.), Průvodce architekturou Opavy, Ostrava 2011, s. 275.
  • Pavel Šopák, Vzdálené ohlasy. Moderní architektura českého Slezska ve středoevropském kontextu 2, Opava 2014, s. 214.