O objektu
Obytný dům městské spořitelny, postavený v samém jádru historického centra Opavy naproti konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie, představuje vedle městského koupaliště nejnáročnější stavbu architekta Otto Reichnera ze závěrečné fáze jeho opavské životní a tvůrčí etapy.
Opavská městská spořitelna se rozhodla v polovině 30. let minulého století navázat na své opulentní historizující sídlo ze samého začátku 20. století, realizované v kontextu opavské okružní třídy. Rozhodla se přistavět k němu směrem k Hornímu náměstí třípatrový obytný a obchodní dům na půdorysu ve tvaru T, který by náležitě reprezentoval tuto finanční městskou instituci. K vytvoření projektu vyzvala tehdejšího nejvýraznějšího opavského architekta Otto Reichnera (1888–1961), který se osvědčil již v případě projektu nového městského koupaliště u městského parku v severozápadní části Opavy a také v souvislosti s projekty několika vil pro opavské podnikatele.
Reichner navrhl dům ve stejné výškové hladině, jakou měla budova spořitelny. Zároveň uplatněnými střídmými formami, náležejícími do výrazového rejstříku architektury nové věcnosti, vytvořil kontrast k historizujícímu aparátu paláce spořitelny, sestávajícímu z ploch výrazně bosovaného přízemí v podobě soklu, vyšších částí obložených režným cihelným zdivem a z plastické výzdoby provedené ve štuku. Naproti tomu omítané a nečleněné plochy fasád obytné části nového domu, konfrontované se zmíněným architektonickým výrazem spořitelní budovy, představují zcela odlišný projev městské architektury. Namísto na odiv utvářené výzdoby se v tomto případě uplatňuje jemná geometrie forem a řemeslná kvalita stavebního projevu. Reichner využil geometrické prostředky sestávající z ploch fasád a z rastru otvorů v podobě dveří, výkladců a dvoukřídlých, mírně obdélných oken. Další prvky představují otvory, například trojosá brána průjezdu, lodžie v horní části rizalitu s věžovým nástavcem nad zmíněným průjezdem či valená okénka v atice této části domu. Právě zmíněný rizalit s bránou a věžovým nástavcem představuje výrazný akcent v kontextu Čapkovy ulice a Horního náměstí mezi domem a konkatedrálou Nanebevzetí P. Marie. Samotný průjezd tvořený uvedenou bránou se stal hlavní dominantou této části domu, jelikož jej zdůrazňuje věžový nástavec a portál se sochařskou výzdobou; obojí inspirované italskou racionalistickou architekturou a dobovým výtvarným uměním. Ústřední část pro automobily zdůrazňují půlválcové sloupy, na nichž stojí alegorické postavy, prvky náročnější sochařské výzdoby. Jsou totiž součástí reliéfu od slezského sochaře Josefa Obetha (1874–1961) na námět života a spořivosti, inspirovaný mimo jiné projevy tehdejšího oficiálního německého sochařství a tvorbou Arna Brekera. Součástí dispozice je rozměrné dvojramenné schodiště do pater s luxusními byty se vstupními halami a s řemeslně precizně provedenými interiéry s dochovanými původními dveřmi či parketovými podlahami.
MSt
