O objektu
Na přelomu 30. a 40. let 19. století začal řád německých rytířů na jihozápadním okraji městského jádra, nedaleko od konventní budovy na Rybím trhu, budovat řádovou enklávu. Nejprve vznikla v letech 1838–1839 triviální klášterní škola, situovaná do míst bývalého parkánu a starého tesařského dvora (Beethovenova 179/2), po obnovení ženské odnože řádu v roce 1841 byla pro její potřeby naproti vystavěna dvoupodlažní klášterní budova s kaplí sv. Kříže (Beethovenova 235/1). Ta přiléhala k Heiderichově nemocnici vzniklé z někdejšího františkánského kláštera (Ostrožná 234/42), v níž sloužily řádové sestry. V roce 1883 pak nechal řád severovýchodně od konventu, v místě bývalé Velké sladovny, přistavět jednopatrovou budovu řádové nemocnice pro 45 chudých pacientů, která byla od roku 1903 s klášterem spojena dvoupatrovým křídlem s průjezdem. V roce 1914 bylo k budově přistavěno přízemní ambulatorium.
Po 1. světové válce však již nemocnice nebyla schopná pokrýt potřeby pacientů a také plnit požadavky kladené na moderní zdravotní péči, proto řád zadal opavské stavební firmě Karl Werner & Gustav Purde vypracování projektu na rozšíření a modernizaci stávající nemocniční budovy. Při adaptaci bylo nastavěno 2. patro, přistavěn nový objekt směrem do Popské ulice a připojen sousední nájemní dům z roku 1904. Všechny tři části byly sjednoceny novou fasádou, která na hlavním severním průčelí pracovala s tradiční kompozicí využívající pásovou rustiku v parteru, převýšený vstupní rizalit, římsy a atikové patro s kruhovými okny, ovšem jižní průčelí do zahrady s otevřenými balkony s kovovou konstrukcí již bylo pojato v duchu nové věcnosti. Hlavní vstup s masivní markýzou na krakorcích byl situován do Popské ulice, dveře se otevíraly elektricky z vrátnice. Starý vstup do Školní ulice (dnes Matiční) vedl do kuchyňského provozu.
Dispoziční uspořádání bylo vyřešeno tak, že nemocniční pokoje a denní místnosti byly umístěny na jih, směrem do nemocniční a klášterní zahrady, zatímco provoz včetně operačních sálů byl soustředěn do severního uličního traktu. Kapacita nemocnice narostla na 130 pacientů, jimž sloužilo 40 jedno- až pětilůžkových pokojů v 1. a 2. patře, téměř všechny pokoje měly přímý vstup na balkon. Pozoruhodné byly šatní skříně a skříňky na prádlo zabudované v příčkách a vestavěná umyvadla s teplou a studenou vodou. V přízemí se nacházely ambulance pro bezplatné ošetření a vyšetření očních, ušních, nosních a krčních onemocnění, nejmodernější rentgenové pracoviště pro vyšetření vnitřních orgánů a pro radioterapii, k němu přiléhala ordinace diatermie (léčba elektrickým proudem a horským sluncem), lékaři měli k dispozici také dvě nejmoderněji vybavené laboratoře. Moderně byla zařízena i kuchyně se zázemím. V 1. patře směrem do ulice byly situovány operační sály, ordinace a sterilizační místnosti, opět s nejmodernějším vybavením, dále porodní sál s novorozeneckým oddělením. Ve 2. patře se nacházely lékařské pokoje, lékárna a nemocniční kaple s malbami opavského malíře Adolfa Zdrazily. V podkroví byly zřízeny dva otevřené salonky a ubytovna pro zaměstnance s 20 lůžky, v suterénu léčebné bahenní a uhličité koupele a moderní prádelna. Vznikla tak nejmodernější nemocnice v republice, plně elektrifikovaná, vybavená telefony a vytápěná teplovodním, nízkotlakým a vysokotlakým parním topením.
V letech 2010–2011 provedl soukromý majitel adaptaci v té době nevyužívané a zchátralé budovy na rezidenční bydlení a ordinace (nyní pod názvem MG Rezidence Elizabeth) podle projektu ateliéru Arches a architekta Jiřího Horáka. Při této rekonstrukci bylo přistavěno patro s dvojicí luxusních bytů s terasami.
RR
