O objektu
Křížení ulic Hrnčířské a Ostrožné a jejich vyústění do Horního náměstí představovalo od středověku důležité místo v uliční síti historického jádra Opavy, i když svým významem i vznikem ležícím až za zástavbou obou historických náměstí. Na nároží zmíněných ulic se nacházel Benešovský dům a právě v tomto místě si nechal postavit ve 20. letech 20. století moderní novostavbu velkoměstského měřítka český knihkupec František Havlický.
Původně čtyřpatrový a v současnosti zčásti pětipatrový dvoukřídlý nájemní dům s dynamicky zaobleným nárožím, zdůrazněným v přízemí vstupem do obchodní části domu a nad vstupem akcentovaný pásy průběžných balkonů, se obrací do křížení ulic Hrnčířské a Ostrožné směrem k Hornímu náměstí. V prvních dvou převýšených nadzemních podlažích vznikly reprezentační obchodní prostory pro Havlického knihkupectví a kavárnu Orient, která navázala na tradici okolních kavárenských podniků.
Konstrukčně se jedná o kombinaci cihelného zdiva a železobetonového skeletu s balkony, předsazenými před líc průčelí, akcentovanými pásy omítaného nezdobeného zábradlí. Stylové řešení stavby zároveň vypovídá o určité nejistotě autora/autorů projektu, v jakém slohu budovu navrhnout. Jedná se totiž o přechodovou stavbu na pomezí tradice a dekorativismu na jedné straně a na straně druhé dynamismu a strohosti nastupujícího modernismu. Tradičnější formy jsou patrné v utváření vertikálně pojatých okenních otvorů a říms nebo v modelaci drobných dekorativních konzol. Moderní dynamismus puristické a funkcionalistické dikce se projevil primárně v uplatnění horizontálních pásů zábradlí průběžných balkonů a v převážně bezozdobných fasádách domu. Dynamické prvky, prosazované již v německé expresionistické architektuře především v díle architekta Ericha Mendelsohna nebo v tvorbě reprezentantů dalších modů architektonické avantgardy, představovaly v té době oblíbený prvek moderních staveb. Kombinace těchto protikladných poloh architektury poloviny 20. let byla projevem hledání adekvátního a aktuálního výrazu, nikoli dokladem jeho nalezení. Zároveň se v tom odrážela snaha stavebníka přinést do historického jádra Opavy novou architekturu adekvátní k duchu doby.
Dům byl poškozen během válečných událostí v 1. polovině roku 1945. Následně byl přestavěn podle projektu firmy V. Nekvasil z roku 1947 na hotel Orient, přičemž část domu byla nastavěna o páté patro. V přízemí byl zřízen bufet, v suterénu noční bar, kavárna zůstala zachována a v ostatních částech domu fungoval hotelový provoz. V letech 1992–1995 se uskutečnila další přestavba, tentokrát pro potřeby banky. S tím souvisely dispoziční změny, úpravy fasád i parteru. Nejhodnotnější výrazové prvky domu představuje dynamicky řešené průčelí s horizontálami balkonů a se zaobleným nárožím, původně v parteru zdůrazněným proskleným hlavním vstupem do prostoru knihkupectví. Stavba svým řešením zdůraznila zmíněné křížení ulic a zároveň vnesla ve 20. letech do historického jádra Opavy puristickou a dynamizovanou moderní architekturu na pomezí nastupující avantgardy a postupně se transformující tradice a dekorativismu.
MSt
