O objektu
Lázně, vodní sporty a plavání patřily od 19. století k důležitým součástem městského každodenního života a hygieny. Koupel si obyvatelé měst dopřávali převážně v městských lázních, protože koupelna se vyvíjela jako samostatné zařízení bytu teprve od 2. poloviny 19. století a až do poloviny minulého století se jednalo o vybavení bytů pro vyšší a střední společenské vrstvy.
Opava si zřídila plovárnu pro muže na mlýnské strouze již v roce 1875. Uvedenou plovárnu nahradilo na konci 19. století samostatné koupaliště v Rybářské ulici, zrušené až po vybudování moderní městské plovárny. V roce 1929 vyhlásilo město mezinárodní architektonickou soutěž na získání návrhu městských venkovních lázní u městského náhonu v sousedství městského parku o kapacitě 3 000 osob. Opava tím hodlala upevnit pověst rezidenčního města s moderním rekreačním, sportovním i hygienickým zázemím.
První místo získal za návrh označený heslem „Für Heute und Morgen“ opavský architekt Otto Reichner. Druhou cenu obdržel drážďanský architekt Hans Vassak, třetí cenu vídeňský architekt olomouckého původu Jacques Groag a odměnu dostal původem olomoucký architekt a další žák Adolfa Loose Paul Engelmann. Reichnerův návrh byl ohodnocen nejvyšší cenou, protože autor v něm dokázal sloučit střídmost nové věcnosti s výtvarnými formami dekorativismu a s emocionalitou expresionismu, čímž vyhověl představám vedení města i poroty. Celku vtiskl symetrické uspořádání v duchu moderního klasicismu. V případě hlavní budovy to vyjádřil jejím symetrickým rozvržením, v případě dekoru se soustředil na členění pilířů z režného cihelného zdiva, pravidelně v podobě lizénových rámů rytmizujících fasády. Dekorativní akcent se týkal i profilované korunní římsy a treláží v horní části stavby. Tyto liniové prvky vymezovaly střídmé plochy zdí omítaných břízolitem, případně členily siluetu objektu. Atmosféru koupaliště poeticky dotvořila nautická estetika kovových zábradlí a dalších prvků, spojená s obdivem k výrazu přístavů a moderních parolodí. Vodní svět Reichner obohatil o linie balkonů, trubkového zábradlí a železobetonových rámů druhého patra, kde se nacházela terasa s individuálními pokoji k pronajmutí.
Podobný výraz jako v případě opavské budovy koupaliště využil o pár let později v případě projektu restaurace Kamélie v Žilině, kde obdobné motivy železobetonové konstrukce a trubkového zábradlí použil k vytvoření pavilonu letní restaurace zasazené do parkového prostředí.
Hlavní budova opavského koupaliště obsahuje v přízemí prodejní prostory a jednoduše řešené převlékárny s lavicemi a individuálními zamykatelnými skříňkami ze dřeva. V patře se nachází kavárna s obnovenou dekorativní výmalbou a s replikami trubkového nábytku v prosvětleném prostoru, orientovaném ke sto metrů dlouhému a dvacet pět metrů širokému bazénu se skokanskými můstky. Na střeše se počítalo se slunečními lázněmi a s místy vyhrazenými pro nudisty. Součástí této horní „paluby“ jsou již zmíněné jednoduše zařízené místnosti, určené k pronajmutí.
Slavnostní otevření koupaliště se uskutečnilo v neděli 28. června 1931, kdy si mohli nadšení plavci poprvé zaplavat v bazénu tohoto moderního sportovního zařízení. Stejně tak mohli poprvé obdivovat působivost samotné stavby, členění vodních ploch na padesátimetrový bazén pro plavce, navazující bazén pro neplavce a oválné brouzdaliště pro děti. Posledně zmíněnou vodní plochu architekt dotvořil expresivně pojatou sochou vodníka ze supíkovického mramoru od slezského sochaře Josefa Obetha. Původní záměr však byl mnohem ambicióznější. Součástí sportovního areálu se dále měly stát tenisové kurty s klubovnou i taneční parket, avšak hospodářská krize záměr nedovolila realizovat v původním rozsahu. Areál městského koupaliště následně prodělal řadu utilitárních úprav včetně demolice hudebního pavilonu. Teprve památková obnova z let 2006–2007 podle návrhu Slezské projektové společnosti, a. s., a architekta Petra Šmardy vrátila zmíněnému areálu do značné míry jeho původní esprit a zároveň umožnila modernizovat zdejší technické zařízení. Vznikla i replika kdysi zbořeného hudebního pavilonu v prostoru mezi bazény a vstupní budovou. Na druhou stranu objekt skokanských můstků již neslouží svému účelu. Bohužel v polovině září 2024 koupaliště poškodila extrémní povodeň, která zasáhla značnou část Slezska včetně Opavy. Poškozen byl hlavní pavilon, jeho interiérové vybavení, ale i technologie spojená s provozem koupaliště. V současnosti probíhá celková oprava tohoto památkově chráněného areálu. Navzdory tomu je od konce května 2025 koupaliště přístupné veřejnosti, avšak práce na opravách budou probíhat i v průběhu sezóny, aby se podařilo obnovu dokončit do závěru tohoto roku.
MSt
