Oskar Wittek

Seznam objektů architekta:

- obytný a obchodní dům firmy Theodor Fiedor, Olomoucká 9/8, Opava-Předměstí, 1932

Oskar Friedrich Wittek se narodil v Krnově v rodině ředitele měšťanské školy a později okresního školního inspektora Edmunda Wittka a jeho ženy Marie Wittkové, rozené Weissové. Jeho starším bratrem byl novinář a spisovatel Bruno Hans Wittek (1895–⁠1935). Oskar Wittek studoval architekturu na vídeňské Akademii výtvarného umění u předního představitele architektonického expresionismu v meziválečné Vídni Clemense Holzmeistera, u něhož krátce (v letech 1928–⁠1930) při jeho působení na Akademii v Düsseldorfu pracoval jako asistent. Na přelomu 20. a 30. let 20. století se Wittek usadil v Krnově, kde provozoval architektonickou kancelář. Od roku 1930 působil v Zerbstu (Německo) na Anhaltské stavební škole (Anhaltische Bauschule). V roce 1936 se v Travné oženil s Helmtraude Obethovou, dcerou významného slezského sochaře Josefa Obetha.

Z jeho tvorby jsou zatím známy pouze ojedinělé návrhy a realizace. Pro Krnov představil návrh továrny na sukno, který publikoval v roce 1929 v časopise Moderne Bauformen (nerealizováno), dále projektoval dům Leopoldiny Mildnerové na Žižkově ulici (1935), inspirovaný architekturou Středomoří. V té době měl kontakty i s Opavou, stal se členem společnosti Vereinigung bildender Künstler Schlesiens, kterou v roce 1926 založil malíř Adolf Zdrazila. Roku 1930 vytvořil pro město Opavu na základě vyzvání starosty Ernsta Franze studii městského reprezentačního domu. Svou moderností a expresivním traktováním hmoty studie uspěla v konkurenci návrhů Leopolda Bauera a Otto Reichnera, byť reprezentační dům nakonec nebyl postaven. Wittkovou jedinou uskutečněnou stavbou v Opavě a zároveň jeho nejvýraznější známou realizací je správní a obytný dům firmy Fiedor v Opavě (1932), navržený v intencích nové věcnosti, kde zopakoval prvek arkýře použitý již ve studii městského reprezentačního domu.

Wittkových realizací známe jen velmi málo. Kromě zmíněné vily v Krnově a Fiedorova obytného a obchodního domu v Opavě to byl evangelický kostel v Krasově (1935) a kaple na Velkém Roudném (1933). Wittek byl také autorem památníku tří slezských umělců – Eduarda Schöna Engelsberga, Bruna Hanse Wittka a Viktora Emanuela Heegera – na vrchu Cvilíně u Krnova (1936), na němž spolupracoval se sochařem Josefem Obethem. Více je jeho nerealizovaných projektů. Kromě opavského reprezentačního domu můžeme jmenovat návrh divadla a řešení náměstí v Krnově (1926), studii rozšíření města tamtéž, návrh lázeňského pavilonu (Trinkhalle) v Badenu (1927, 2. místo v architektonické soutěži), kostel sv. Hedviky a památník obětem 1. světové války na náměstí Svaté Hedviky v Opavě    (1931–⁠1932, 2. místo v soutěži), soubor víkendových domů v Ježníku (1935). Jeho počáteční tvorba se inspirovala dílem C. Holzmeistera a vyznačovala se syntézou expresivní výraznosti a lapidárnosti nové věcnosti s novoromantickými motivy a prvky art deco.

Wittek byl rovněž zdatným kreslířem, své návrhy a studie často vystavoval. S opavským výtvarným spolkem se účastnil výstav v roce 1929 v Domě umění v Ostravě, v roce 1930 v Zemském muzeu v Opavě, se spolkem slezských umělců výstavy v Jeseníku v roce 1936. Na konci 30. let se stal členem německého obranného spolku Bund der Deutschen, který se orientoval na nacionální kulturní politiku a ochranu domoviny.

V té době vystřídal v jeho díle dosavadní styl nové věcnosti a expresionismu příklon k národněsocialistické architektuře nacistického Německa, ať již se jednalo o její proud monumentální (návrh pamětní síně Hanse Kudlicha v Úvalně, 1944), nebo historizující (návrh na přestavbu radnice v Opavě, 1939, 3. místo v soutěži); věnoval se i urbanismu (úprava náměstí v Moravské Třebové, 1940). V 50. a 60. letech působil ve Füssenu v Německu (např. přestavba domu Zächerlhaus, stavba kostela, 1963–⁠1966, kina) a v Mittelbergu v Rakousku.

RR