O objektu
Továrna na oplatky opavské rodiny Fiedorů (firma založena v roce 1840) vznikla počátkem 20. století na Olomoucké ulici, která kopírovala historickou silnici na Olomouc. Okolí páteřní komunikace Jaktařského předměstí začalo být výrazněji urbanizováno po roce 1872, kdy vzniklo nádraží Centrální dráhy (dnes stanice Opava západ) napojující Opavu na Krnov, Bruntál a Olomouc. Vznikly zde nejen důležité veřejné stavby (justiční palác, zemská nemocnice, zemská psychiatrická léčebna), ale i množství výstavních domů převážně ve stavebních slozích historismu a secese. Ulice byla tzv. dobrou adresou, již v roce 1905 ji obsluhovala elektrická dráha a své domy si zde postavily významné opavské osobnosti (stavitel A. Geldner, malíř A. Zdrazila, ředitel zemské nemocnice F. Pendl).
Jeden z tamních objektů – dům Marie Polatzekové na začátku Olomoucké ulice, nesoucí tehdy popisné číslo 8 – zakoupila v roce 1901 vdova po Theodoru Fiedorovi Marie, která plánovala rozšíření výroby oplatků a náhradu za již nevyhovující stávající továrnu na Masařské ulici. Dům, jehož součástí byl velký dvůr a zahrada, nechala zbourat a na jeho místě vyrostla v letech 1901–1902 podle projektu opavské stavební firmy Zdralek & Kulka nová trojkřídlá tovární budova se secesní fasádou. Zatímco boční křídla zaujaly provozní prostory, přízemí uličního křídla bylo vyhrazeno reprezentativním obchodním místnostem, patro pak bydlení.
V průběhu první čtvrtiny 20. století továrna prošla několika adaptacemi a přestavbami, k nejdůležitějším patřilo rozšíření areálu o dvě rovnoběžná patrová křídla směrem do ulice Provaznické v roce 1913 a v letech 1922–1923 adaptace sklepa na výrobnu čokoládového zboží, přístavba dvoupatrového bočního křídla v Provaznické ulici a nástavba druhého patra levého traktu podle projektů opavského stavitele Erwina Friedela. Ten byl také autorem plánů na zvýšení obytného domu o druhé patro v roce 1927.
Rozsáhlou přestavbu obytného, obchodního a správního objektu, stavebně i dispozičně propojeného s dalšími budovami areálu továrny, plánoval tehdejší majitel firmy Oskar Fiedor na začátku 30. let 20. století. Z dochovaných plánů 1. patra a podkroví z roku 1931 víme, že jako prvního oslovil tehdy již proslulého vídeňského architekta a krnovského rodáka Leopolda Bauera (1872–1938), který měl v té době za sebou v Opavě dvě realizace: budovu obchodní a živnostenské komory a obchodní dům Breda & Weinstein. Bauerův projekt však realizován nebyl a Fiedor poté oslovil krnovského architekta Oskara Wittka (1906–?), který navrhl adaptaci v intencích nové věcnosti. Původní třípodlažní řadová budova byla zvýšena o čtvrté podlaží s železobetonovou konstrukcí a sjednocena novou fasádou, obloženou tmavým a světlým travertinem. Hladké průčelí členěné 13 okenními osami, jehož úprava zřejmě částečně zohlednila členění starší fasády, je vlevo akcentované kaskádovitě odstíněným vykonzolovaným hranolovým arkýřem. Spolu s příložkou vpravo kompozičně vyvažují horizontální pojetí průčelí. Arkýř tvoří zároveň point de vue při průhledu Čapkovou (tehdy Kudlichovou) ulicí. Budova svým ortogonálně geometrickým výrazem s hladkými plochami průčelí a převýšenou hmotou narušovala do té doby jednotný charakter uliční zástavby.
Dispozice budovy na kosodélném půdorysu je trojtraktová se střední chodbou, dvojicí schodišť a výtahem. Přízemí zaujímaly obchodní místnosti, první a druhé patro bylo rozděleno na levou část s kancelářemi a pravou se dvěma luxusními byty. Z tradiční dispozice dané řešením staršího objektu se vymykal moderně pojatý byt ve druhém patře, který disponoval obytnou halou otevřenou do předsíně, odkud se vstupovalo do hlavní obytné místnosti. K hale se připojovala zimní zahrada oddělená prosklenou stěnou. Byt měl luxusní koupelnu, přístupnou z ložnice i z chodby. Dochoval se i dekorativní kryt radiátoru imitující krb, s reliéfní výzdobou od významného slezského sochaře Josefa Obetha, která zobrazuje výjev z pohádky o perníkové chaloupce, alegorie pokušení a nestřídmosti a motivy související s produkcí firmy (hnětení těsta, pečení oplatek). Část interiérů mísících art deco s novou věcností zůstala dodnes zachována (např. byt ve druhém patře i s vybavením koupelny), část interiérů včetně dispozice porušily pozdější utilitární úpravy.
RR
