Lubomír a Čestmír Šlapetovi

Seznam objektů architekta:

- vila JUDr. Radima Hesse, Englišova 1943/45, Opava-Předměstí, projekt Lubomír a Čestmír Šlapetové, 1934–⁠1935

- rodinný dům s ordinací MUDr. Karla Martínka, Rolnická 699/1a, Opava-Kateřinky, projekt Lubomír Šlapeta, 1935–⁠1936

- vila JUDr. Jaroslava Klimeše, Boženy Němcové 1997/16a, Opava-Předměstí, projekt Lubomír Šlapeta, 1936

Lubomír Šlapeta byl architekt, návrhář nábytku, urbanista. Společně s bratrem Čestmírem studoval na brněnské Státní průmyslové škole a následně v letech 1928–⁠1930 na Akademii výtvarných umění v německé Vratislavi u Hanse Scharouna a Adolfa Radinga. Poté v letech 1930–⁠1931 podnikli Lubomír i Čestmír Šlapetovi studijní cestu do Francie a Spojených států amerických, kde se seznámili s tvorbou Franka L. Wrighta. Po návratu založili ateliér pod názvem Akademičtí architekti Šlapetové. Zprvu měli pobočku v Praze a v Moravské Ostravě, avšak roku 1933 pražskou filiálku uzavřeli a až do roku 1936 pracovali ve společném ateliéru v Moravské Ostravě. Poté se Lubomír Šlapeta přestěhoval do Olomouce, kde si v září 1936 otevřel vlastní ateliér a kde také v roce 1937 založil rodinu.

Čestmír Šlapeta se oženil v roce 1936. Zůstal v Moravské Ostravě, kde působil jako architekt a na některých projektech spolupracoval se svým bratrem. Koncem 40. let musel vstoupit do ostravského Stavoprojektu a po kontroverzích s komunistickým vedením podniku (viz projekt dostavby hotelu Ostrava) byl v 50. letech donucen působit mimo architektonickou profesi jako akustik. V 60. letech emigroval do západního Německa.

Lubomír Šlapeta byl činný od roku 1936 jako architekt v Olomouci a širším okolí (Přerov, Rožnov pod Radhoštěm ad.). Patřil k zakladatelským osobnostem Univerzity Palackého v Olomouci, avšak po komunistickém převratu v únoru 1948 musel z univerzity odejít. Pracoval na volné noze, ovšem v 50. letech byl vyloučen ze Svazu architektů, což mu ztížilo uplatnění. V 2. polovině 60. let krátce působil v západoberlínském ateliéru svého učitele architekta Hanse Scharouna.

Vrcholná tvorba obou bratrů spadá do 30. let minulého století, kdy rozvíjeli principy funkcionalismu jak v jeho racionální podobě, tak i v pojetí organické architektury. Je to patrné jednak v raných stavbách individuálního bydlení v Místku (nyní Frýdek-Místek), jednak v náročnějších realizacích rodinných domů a vil v Ostravě, Hlučíně, Frýdlantu nad Ostravicí a v dalších lokalitách. Nejvýraznější stavbou z této etapy je funkcionalisticky řešená vila JUDr. Eduarda Lisky ve Slezské Ostravě (Čedičova 1406/8) z let 1935–⁠1936, příklad propojení racionální skladby s organicky pojatým prostorovým řešením. Uvedený dům s výrazným průčelím členěným pásovým oknem a se zimní zahradou na jižním nároží je umístěn v komponované zahradě se skalkou a ledvinovitým jezírkem na svahu nad řekou Ostravicí.

Řada prací obou architektů však nebyla realizována. To se týká například projektu funkcionalisticky pojatého osvětového domu pro Moravskou Ostravu s hotelem a koncertním sálem z roku 1938, což bylo jejich společné dílo. Lubomír Šlapeta navrhl například nerealizovaný projekt domu osvěty s divadlem pro Jeseník (1946), neuskutečněný návrh divadla pro Kroměříž (1947–⁠1953) nebo společně s Čestmírem neuskutečněný projekt divadla pro Český Těšín (1948). V letech 1948–⁠1953 pracovali společně oba bratři na projektu přístavby Imperial v Ostravě, tehdy přejmenovaného na hotel Ostrava. Avšak po kritice ze strany stalinistického vedení Stavoprojektu byl návrh upraven architektem Zdeňkem Alexou v duchu socialistického realismu. V 2. polovině 50. let Lubomír Šlapeta vyprojektoval adaptaci interiérů obchodního domu Ostravica (dříve Textilia) v Ostravě. Nadále navrhoval rodinné domy, divadla, domy osvěty či interiérové úpravy. V Olomouci se věnoval v 70. letech návrhu na přestavbu sídla Státní vědecké knihovny v Olomouci (neuskutečněno). K jeho pozdním realizacím patří farní kostel sv. Mikuláše v Tiché u Frenštátu, kde se zabýval tématem sakrálního prostoru na základě zásad II. vatikánského koncilu. Soutěž na nový kostel se řešila v letech 1966–⁠1967, realizace chrámu v Tiché se uskutečnila v letech 1968–⁠1976. Následně se až do svého skonu Lubomír Šlapeta věnoval úpravám sakrálních objektů a prostor podle nových liturgických principů.

Bratři Šlapetové představovali zvláště ve 30. a 40. letech 20. století přední reprezentanty moderní architektury na Moravě a ve Slezsku a jejich tvorba oscilovala mezi racionalitou a organickými tendencemi funkcionalismu. Zároveň jejich dílo mělo výrazný vliv na formování moderní architektonické kultury v tehdejším Československu s širším přesahem a schopností reflektovat dění v centrech tehdejšího architektonického vývoje. Posléze v souvislosti s nástupem komunistického režimu byli oba autoři vytlačeni na okraj architektonického dění, bylo jim zakázáno publikovat, Čestmír Šlapeta byl nucen zabývat se akustikou a Lubomír Šlapeta byl v 50. letech vyloučen ze Svazu architektů. Přesto i v takovém prostředí dokázal navrhovat stavby reflektující architekturu v širším evropském kontextu, jak o tom svědčí realizace kostela sv. Mikuláše v Tiché. Udržoval totiž živé vztahy se západoevropským prostředím. Mimo jiné v letech 1966–⁠1970 pracoval v západoberlínském ateliéru svého učitele architekta Hanse Scharouna.

MSt