O objektu
Původně v řadové zástavbě začleněný jednopatrový dům mírně lichoběžníkového půdorysu s pultovou střechou představuje druhou opavskou funkcionalistickou realizaci, na níž se podílel Lubomír Šlapeta (1908–1983), tentokrát samostatně bez svého bratra Čestmíra.
Uliční průčelí s horizontálními okny, vstupem a původně i vjezdem do garáže, později zastavěným, je záměrně střídmé a odpovídá takzvanému bílému funkcionalismu s důrazem na racionální principy. V přízemí se nalézala ordinace stavebníka MUDr. Martínka, rozvinutá v zadním traktu mírně zkoseným oknem zimní zahrady, směřujícím do japanizující zahrady s kruhovým bazénkem. V jihovýchodním nároží dispozice je umístěno působivé vřetenové schodiště do patra domu. Od schodiště se odvíjí zkosené průčelí patrové části domu, vynesené na ocelových sloupech. Svým přesahem patro vytváří kryté zahradní loubí napojené na již zmíněnou japanizující zahradu. Patro sloužilo jako byt majitele s dynamicky utvářenou obytnou halou, opatřenou stropem v podobě segmentu zformovaného do tvaru klenby, provedené z omítaného rabicového pletiva. Prostor haly byl otevřen pásovými okny do ulice i do zahrady. Na zmíněný kontinuální prostor navazovala kuchyně, ložnice, pokoj dětí, a to vše s vestavěným nábytkem.
Po připojení Opavy k nacistickému Německu se rodina majitele odstěhovala do Olomouce, kde již zůstala. Přízemí domu až do 80. let minulého století poté využíval Okresní ústav národního zdraví a v patře se bydlelo. Následně provedené změny znamenaly likvidaci vestavěného nábytku v obytné části domu, odstranění klenby obytného pokoje a další negativní zásahy.
Prohlášení domu za kulturní památku znamenalo zachování domu jako takového, neboť nedaleká bytová výstavba ukazuje možný trend v proměně lokality spočívající v likvidaci starší drobnější zástavby a jejím nahrazení velkými bytovými domy.
Rodinný dům MUDr. Martínka vznikal paralelně s vilou JUDr. Eduarda Lisky ve Slezské Ostravě, která patří k nejvýraznějším realizacím Lubomíra a Čestmíra Šlapetových v intenci funkcionalistické organické architektury. Podobně jako Liskova vila i tato realizace v Opavě- -Kateřinkách svými principy v podobě kontinuálního pojetí prostoru, propojování exteriéru s interiérem či motivem zaklenutí obytné haly nepravou klenbou, případně využitím vestavěného nábytku jako prostorového prvku, naznačovala další možnosti a trendy rozvíjené v následné tvorbě Lubomíra Šlapety.
MSt
