O objektu
Olomoucká ulice patří k nejdelším opavským ulicím a kopíruje historickou obchodní cestu, později (od roku 1740) císařskou silnici na Olomouc. Až do 40. let 19. století byla řídce zastavěná předměstskými domky pouze ve své severovýchodní části. Směrem do města se v její blízkosti nacházela prachárna nebo usedlost Nový Svět. Okolí páteřní komunikace Jaktařského předměstí začalo být výrazněji urbanizováno po roce 1872, kdy vzniklo nádraží Centrální dráhy (dnes stanice Opava západ) napojující Opavu na Krnov, Bruntál a Olomouc. Jako první zde byly vystavěny důležité veřejné stavby, jako byl justiční palác, zemská nemocnice, zemská psychiatrická léčebna, posléze (hlavně na přelomu 19. a 20. století) i množství výstavních domů převážně ve stavebních slozích historismu a secese. Ulice byla tzv. dobrou adresou, již v roce 1905 ji obsluhovala elektrická dráha a své domy si zde postavily významné opavské osobnosti (stavitel A. Geldner, malíř A. Zdrazila, ředitel zemské nemocnice F. Pendl).
Výstavba opavského justičního paláce na Olomoucké ulici souvisela s politickými změnami po revolučním roce 1848 a s reformami státní správy a samosprávy. Ty se týkaly také soudnictví a justiční správy. V roce 1850 se základní jednotkou státní soudní pravomoci staly okresní soudy, které měly působnost v soudním okrese, jichž bylo v každém politickém okrese několik. Jejich nadřízenými soudy byly soudy krajské. Opava se v roce 1850 stala sídlem jak okresního, tak zemského soudu, který byl nadřízený několika okresním soudům. Zpočátku oba soudy sídlily v provizorních podmínkách (okresní soud v domě na Dolním náměstí 3, zemský soud v budově minoritského kláštera), což se postupem času s nárůstem agendy stalo neúnosným. Proto se již od konce 70. let 19. století začalo uvažovat o výstavbě důstojného justičního areálu, který měl zajistit zázemí nejen pro soud, ale i pro věznici. Ta se dosud nacházela ve staré a již nevyhovující budově na nároží Panské (dnes Masarykova třída) a Masařské ulice. V roce 1882 udělilo ministerstvo spravedlnosti povolení ke stavbě nové soudní budovy s věznicí. Stavba začala 22. srpna 1883, a ačkoliv měla být dokončena v roce 1887, kolaudace proběhla až v říjnu 1888, přičemž vězeňská část nebyla v té době ještě zcela dokončena. Zemský soud a státní zastupitelství začaly v budově fungovat v srpnu 1888, okresní soud pak v listopadu téhož roku. Věznice byla uvedena do provozu 31. prosince.
Novostavbu justičního areálu podle projektu architekta a vrchního stavebního rady Ernsta Swobody realizovala firma Josef a Hubert Kmenttovi. Areál byl situován do blízkosti stanice Centrální dráhy na parcelu vymezenou ulicemi Olomouckou a nově vytyčenými ulicemi Rossyho (dnes Mírová), Alžbětinou (dnes Lidická) a Ensovou (dnes Veleslavínova). Uzavřený areál se hlavním průčelím soudní budovy obracel do Olomoucké ulice, jeho dlouhou kompaktní hmotu vyvážilo malé, parkově upravené náměstí (dnes náměstí Slezského odboje). Do zadní části parcely byla situována věznice, součástí areálu byla rovněž nemocnice. Samotná dvoupatrová čtyřkřídlá soudní budova s valbovou střechou má ve třech křídlech dvoutraktovou dispozici – s kancelářemi na vnějším obvodu a vnitřní průběžnou chodbou. Střed hlavního křídla (při Olomoucké ulici) zaujal vstupní vestibul s trojramenným reprezentativním schodištěm ve dvorním rizalitu. Vestibulu v patrech odpovídaly jednací síně. Zadní křídlo (při Veleslavínově ulici) je pouze přízemní a trojtraktové se střední chodbou, jeho střední část vysunutou do dvora zaujala dvoupodlažní soudní síň se stěnami členěnými pilastry. Klasicistně řešená stavba s neorenesančními prvky v podobě půlkruhově zaklenutých vstupů a oken v parteru rizalitu má strohé průčelí, akcentované pětiosým rizalitem s pilastrovým řádem, který je završený trojúhelným štítem zdobeným po obvodu vejcovcem a mutuli. V tympanonu je situovaný reliéf v podobě oválné kartuše nesené dvojicí gryfů od sochaře Julia Kellnera. Korunní římsa nese dataci MDCCCLXXXVII. Parter s obdélnými okny a trojicí půlkruhově zaklenutých vstupů v rizalitu člení bosáž, okna prvního patra v plastických šambránách završují trojúhelné frontony, okna druhého patra jsou zvýrazněna klenáky, v rizalitu nadokenními římsami. V oknech suterénu jsou dochované původní mříže. Dvoupatrová budova věznice sestávala z dlouhého dvoutraktového hlavního křídla rovnoběžného s objektem soudu, s krátkými kolmými křídly na koncích (v jižním byla pracovna a dvoupodlažní kaple s trojbokým závěrem, v severním kancelář a byty) a uprostřed s delším kolmým křídlem s celami pro samovazbu.
RR
