O objektu
Oblast tzv. Kylešovského kopce patřila k lichtenštejnskému knížecímu dvoru, který ležel mezi dnešní Těšínskou a Komárovskou ulicí. V průběhu času zde vznikaly zahrady a pole a zdejší krásný výhled na město i na Hradec přispěl k tomu, že se kopec stal nejvyhledávanějším místem procházek Opavanů a postupně první opavskou vilovou čtvrtí. Po zřízení místodržitelství v roce 1850 a zemské vlády v roce 1853 a jejich umístění do Opavy vzrostla potřeba zajistit obytné domy pro ubytování nových úředníků a později i učitelů nových opavských škol. Jako první byla zastavěna Kopečná ulice (Berggasse, od roku 1926 Tyršova), spojnice s centrem města a okružní třídou. Původní cesta zde vedla podél hradebních valů, které byly zasypány teprve v 19. století, kolem tzv. Ptačího vrchu (Vogelberg). Aby obyvatelstvo nezapadlo do bahna, byla cesta krytá deskami. V roce 1820 si sem vyšli na procházku během Opavského kongresu i pozvaní monarchové Rakouska, Ruska a Pruska. Začátek ulice kdysi tvořil tzv. Čertův most, spojující ulici s bývalou Luttermannovou šancí (Ptačí vrch) a přemosťující příkop, který bylo nutné po zrušení hradeb ponechat ke sběru dešťové vody z Kylešovského kopce. Most, který nechal v roce 1828 postavit starosta Schössler, byl malebnou součástí okolí Ptačího vrchu a byl na svém místě ponechán i po zřízení kanalizace v roce 1846. Zrušen byl až v roce 1893.
Čilý stavební ruch v Kopečné ulici začal na konci 60. let 19. století a do roku 1877 byla zastavěna levá strana ulice. První dům v ulici (původně čp. 119 na Hradeckém předměstí) si nechal postavit obchodník s optickými přístroji a fotograf Karl Vincenc Arnt, původem z Osoblahy. Parcelu koupil v roce 1869 od majitele plynárny Alfonse Dietze za 2 000 zlatých a plánoval na ní vystavět jednopatrový dům s fotografickým ateliérem. Do domu se dvěma byty se nastěhoval s manželkou Marií a dětmi Juliem, Annou a Rudolfem. Druhý byt obýval obuvník Franz Steuer, rovněž z Osoblahy, s manželkou Magdalenou, synem Gustavem a s tovaryšem a učedníkem. Autora domu neznáme, mohl by jím být opavský stavitel August Bartel, který koupil ve stejné době sousední parcelu. Dům měl symetrický půdorys ve tvaru motýla, v jehož středu se nacházel vstupní vestibul členěný nikami a pilastry a na něj navazovalo půlkruhově ukončené dvouramenné schodiště. Po stranách pak byly jako křídla připojeny pokoje ve dvoutraktové dispozici. Dům měl také krátké přízemní křídlo se světnicí a kabinetem, které na jihu přiléhalo k sousednímu domu.
V roce 1873 se Arntovi přestěhovali do Hradce a dům za 30 000 zlatých koupil opavský obchodník Josef Janotta. V témže roce si nechal podle plánů stavitele Franze Hruschky přistavět ke krátkému jižnímu křídlu směrem do dvora vozovnu a toto křídlo zvýšit o patro mírně vysazené na konzolách. V něm vznikl pokoj s kabinetem, kuchyní, pokojem pro služku a chodbou. Vzhledem ke shodnému řešení průčelí hlavní části i tohoto křídla je možné, že teprve tehdy dostal dům fasádu ve stylu pozdního klasicismu. Hlavní průčelí bylo v parteru dekorováno pásovou bosáží a jeho střed akcentoval vstupní rizalit s balkonem a atikou. Okenní otvory v přízemí rámovaly plastické segmentové šambrány s klenákem ve vrcholu. Okna v patře byla opatřena segmentovými frontony na konzolách, okno v patře rizalitu bylo vloženo do edikuly s pilastry a trojúhelným štítem. Korunní římsu zdobil drobný zubořez. Směrem do dvora pak bylo přistavěno zcela nové přízemní křídlo se stájí, komorou na krmivo a světnicí. Dům byl stále využíván jako nájemní a byl rozdělen do tří bytů. Kromě Josefa Janotty s manželkou, dcerou, kočím, služkou a kuchařkou zde bydlel také syn Julius, architekt, a ve třetím bytě rada zemského soudu Alois Kürschner s manželkou a pěti dětmi.
Po smrti Josefa Janotty roku 1892 zdědil dům nejmladší syn Jindřich. Jindřich Janotta patřil k opavské podnikatelské elitě. Od roku 1880 byl ředitelem cukrovaru ve Skrochovicích, poté prezidentem správní rady Opavské rafinerie cukru. Vlastnil rovněž statek ve Stěbořicích. Byl členem panské sněmovny říšské rady ve Vídni, poslancem zemského sněmu a také dlouholetým prezidentem obchodní a živnostenské komory (1905–1919). Od roku 1897 byl místopředsedou kuratoria Muzea Františka Josefa pro umění a řemesla (dnes Slezské zemské muzeum). Roku 1918 byl povýšen do šlechtického stavu.
V roce 1893 si Jindřich Janotta nechal podle projektu opavského stavitele Julia Lundwalla přistavět směrem do dvora na místě někdejší stáje z roku 1873 boční křídlo ve stylu severské neorenesance s asymetricky řešenými fasádami a s válcovitou věžicí. Křídlo mělo dvoutraktovou dispozici s průběžnou chodbou na jihu, která zpřístupňovala místnosti na severní straně. V zadní části bylo situováno dvouramenné schodiště. Protože se dochoval půdorys 1. patra, víme, že v něm se nacházely hostinský pokoj, koupelna s toaletou ve válcové věžičce, kuchyň, spíž a za schodištěm pokoj pro služebnictvo. Chodba pak toto křídlo spojovala s jídelnou (salonem) situovanou do spojnice přístavby s původní částí domu. Jídelna nepravidelného půdorysu byla osvětlena vysokými, půlkruhově zaklenutými okny a opatřena vyřezávaným trámovým stropem. Při této adaptaci byly v anglikanizujícím stylu upraveny i interiéry starší části. Dochovala se prosklená stěna s mříží v patře hlavního schodiště, vitráže a kovaná zábradlí na schodišti nebo kování oken a dveří. Jak ale dokládají sčítací operáty a adresáře, vila byla stále rozdělená na byty; gymnaziální profesor a opavský archivář Gottlieb Kürschner zde bydlel se svými dvěma sestrami ještě na konci 20. let 20. století.
Další menší úpravy vily, zřejmě podle projektu architekta Ericha Geldnera, proběhly koncem 20. let 20. století. Po 2. světové válce byla vila přidělena Slezskému zemskému muzeu, které do ní umístilo kanceláře ředitelství a knihovnu. Pro tyto účely byl objekt adaptován podle projektu Jaroslava Moslera a Bohumila Slováčka z roku 1946. Další větší opravy proběhly v letech 1967 a 1976. V letech 2011–2012 se ředitelství muzea přestěhovalo do sousedního paláce Razumovských a vila se upravila pro potřeby muzejní ústřední knihovny. Přitom byly kromě obnovy fasády v původní barevnosti vyměněny dveře a okna a restaurovány dochované historické prvky. Rovněž byl objeven a restaurován vyřezávaný trámový strop v někdejší jídelně, pocházející z roku 1893. Vznikly také nové depozitární prostory i moderní zázemí knihovny, jejíž historie sahá k počátkům gymnaziálního muzea.
RR
