O objektu
Jednou z hlavních komunikací města byla Hradecká ulice kopírující důležitou obchodní cestu, která vstupovala do města původní Hradeckou bránou (později zvanou Hvozdnickou) v místě ukončení dnešní Masarykovy ulice (na přelomu 14. a 15. století byla brána přesunuta k vyústění ulice Ostrožné). Podél této komunikace se již ve středověku zformovalo Hradecké předměstí, které bylo z opavských předměstí nejmenší. Jeho značnou část tvořily zahrady a dále se zde nacházely měšťanské dvory a majetky komendy řádu německých rytířů (statek Kliplák), šibenice s katovnou a židovský hřbitov. Po třicetileté válce mělo Hradecké předměstí jen okolo 20 domů. Nejhustší zástavba byla situována v severní části, poblíž historického jádra města a kolem ulic Hradecké a Otické. To byly také jediné ulice v pravém slova smyslu, ostatní komunikace měly podobu pouhých polních cest. Zvláštností Hradeckého předměstí byly velké, udržované zahrady opavských měšťanů a šlechty, stavějících si zde i letní sídla. Po zboření městských hradeb v 1. třetině 19. století (Hradecká brána byla zbořena v roce 1827) se město začalo rozšiřovat mimo jejich okruh. Samotná Hradecká ulice ale byla zastavěna poměrně pozdě, zřejmě i kvůli existujícím zahradám.
Příhodného prostředí využil také Slezský ovocnářský spolek (Schlesischer Obstbauverein), který byl v Opavě založen v roce 1882. Hospodářské spolky systematicky podporující modernizaci zemědělství vznikaly v rakouské monarchii od poslední třetiny 19. století. Patřil k nim i zmíněný spolek, jehož úkolem byla propagace osvědčených odrůd a pěstebních postupů, vzdělávání a odborné poradenství, šíření pomologických znalostí či pořádání výstav ovoce. Činnost spolku měla podpořit pěstování ovocných stromů a zachování tradičních odrůd. Ve funkci předsedy se střídali šlechtičtí majitelé okolních panství, prvním z nich byl vlastník štáblovického velkostatku Karel svobodný pán Sobek-Skal z Kornic, po jeho smrti v roce 1914 se funkce ujal Egon Pillersdorf z nedalekých Neplachovic.
Před 1. světovou válkou si spolek zakoupil parcelu na jižním konci Hradecké ulice v sousedství železniční trati spojující opavské nádraží Centrální dráhy (dnes Opava západ) se Severním nádražím (Opava východ) a založil zde rozsáhlou zahradu, která čítala 25 jabloní, 25 hrušní, 10 třešní, 12 švestek, kromě toho broskve a meruňky, lískové ořechy, keře rybízu, angreštu, malin a jahodníky. Zpočátku zde zřejmě neexistovalo žádné zázemí v podobě stavby. Teprve v roce 1927 se spolek obrátil na opavského architekta, čerstvě penzionovaného vrchního stavebního radu Hanse Kalittu, aby navrhl v areálu zahrady spolkový dům.
Kalitta pojal jednopatrovou budovu s mansardovou střechou ve vernakulárním stylu s prvky dekorativismu a neobiedermeieru. Charakter venkovské stavby jí dodávalo dřevěné obložení prvního patra, podlomenice oddělující obě podlaží, dřevěná korunní římsa s malovaným geometrickým dekorem nebo vyřezávané rámovaní okének vikýřů. Jednoduchý rastr obdélných oken narušily oblouky lodžií v obou podlažích východního průčelí. Kalitta v projektu zjevně recipoval svou vlastní vilu Trautesheim postavenou ve stejné době, včetně detailů, jako byl cylindrický rizalit hlavního vstupu se zvoncovou střechou nebo drobná řezba kolem vikýřových okének. Zvlněná římsa nad vstupním portálem a oválná okénka osvětlující schodišťový prostor zase upomínají na dekorativismus jeho domů pro státní zaměstnance na Kylešovském kopci. Ke spolkovému domu patřila i hospodářská budova na jižní straně, řešená v obdobném stylu, která dnes slouží jako garáž. I přes novodobou vestavbu dvou pásových vikýřů do mansardové střechy zůstal charakter objektu zachován včetně dochovaných původních prvků, k nimž patřily i mříže v okénkách zvýšeného suterénu, v interiéru pak dvouramenné žulové schodiště se zábradlím z kovových prutů.
RR
