O objektu
Wilhelm Mandl byl spolumajitelem opavské továrny na výrobu octa, ovocných šťáv a likérů Mandl & Co., založené roku 1851. Továrna sídlila v ulici Na Valech, v domě čp. 63. V protějším domě čp. 156 na nároží ulic U Jaktařské brány a Na Valech Wilhelm Mandl od 20. let 20. století bydlel a v jeho přízemí provozoval prodejnu likérů a vína. Tento dům pak roku 1934 koupil od Friedricha Eislera a Margarethe Brennerové a nechal si ho přestavět podle projektu opavského architekta Otto Reichnera. Spolu s domem navrhl Reichner i přestavbu objektu továrny v ulici Na Valech.
Otto Reichner při přestavbě v intencích nové věcnosti v podstatě zachoval hmotu staršího dvoupatrového domu, což je patrné na mírném zaoblení bočního průčelí sledujícího původní uliční čáru i „odskočení“ zadní části. Architekt pouze převýšil přední část vložením podkroví osvětleného kruhovými okny. Jednopatrový dům v zadní části parcely ponechal v původní výšce, takže objekt výškově gradoval směrem k hlavnímu uličnímu průčelí. Vertikálně orientovaná okna nahradil v přední nejvyšší části pásovými okny, boční průčelí pročlenil pravidelným rastrem obdélných oken a sjednotil fasády. Budovu s rovnými střechami zakončil plochou, na koncích zaoblenou korunní římsou. Mírně zapuštěný parter do ulice U Jaktařské brány se vstupem a velkým obdélným výkladcem dostal travertinové obložení, zbývající části parteru byly obloženy umělým kamenem. Boční vstup z ulice Na Valech opatřil Reichner pravoúhlým oblounovým portálem rovněž z umělého kamene. Vertikálním akcentem hlavního průčelí se stala svislá kovová konzola se jménem firmy v oválném rámu. Dispozice objektu byla dvoutraktová, se schodištěm ve střední části. Přízemí domu sloužilo obchodním účelům, v patře se nacházely byty.
Po okupaci byly dům i továrna Wilhelmu Mandlovi jakožto občanovi židovského původu zabaveny gestapem. Wilhelm Mandl zahynul v roce 1940 v koncentračním táboře v Dachau a nikdo další z rodiny se již zřejmě do Opavy nevrátil.
Ve druhé polovině 20. století byla přední část parteru domu upravena do podoby podloubí na masivních pilířích, na původní řešení hlavního průčelí dodnes upomíná dochovaný obdélný rámec. V 90. letech 20. století byly fasády doplněny postmoderním rámováním pásových a kruhových oken provedeným v omítce, okna v přízemí bočního průčelí byla zvětšena a opatřena segmentovými nadokenními římsami z plechu, na fasádě byl poněkud nelogicky oddělen sokl a obložen kamenným obkladem. Ačkoli tyto zásahy narušily původní Reichnerovo řešení, dům nadále představuje kvalitní příklad přestavby staršího objektu v intencích architektury nové věcnosti.
RR + MSt
