O objektu
Území kolem opavské okružní třídy se stalo důležitým prostorem pro školská zařízení. Nedaleko od vyšší reálky na protější straně vlastnil pozemky řád německých rytířů. Týkalo se to i pozemků podél ulice spojující okružní třídu s Olomouckou ulicí, proto se řád rozhodl využít jednu parcelu k výstavbě dívčí školy a projekt zadal přímo v císařském hlavním městě. Plány vypracoval vídeňský stavitelský mistr Franz Kachler (1847–1908), který studoval na odborné škole a hlavní část zkušeností projektanta získal stavební praxí a samostudiem. Působil především ve Vídni, ale uplatnil se také ve Slezsku, například s Johannem Scheiringerem vyprojektoval v Opavě budovu Muzea císaře Františka Josefa I. pro umění a řemesla, nynější výstavní budovu Slezského zemského muzea na Komenského ulici. Budovu dívčí školy řádu německých rytířů v Opavě pojal jako nepravidelnou skladbu tří křídel na půdorysu protáhlého U. Školu umístil u tehdy nově vytyčené ulice propojující okružní třídu s ulicí Olomouckou, nyní nazvané ulice Mírová.
Při utváření objektu Kachler vycházel z výraziva přísného historismu v modu vrcholné renesance. Uliční symetrické průčelí není řešené jako vstupní, avšak je pojato jako palácové reprezentační průčelí školské instituce, takže jej rozčlenil na tři části středním čtyřosým rizalitem. Fasádu v úrovni suterénu a přízemí řešil formou omítkové bosáže a od vyšších podlaží tuto spodní část oddělil průběžnou parapetní římsou, u rizalitu doplněnou vlysem s triglyfy a metopami. V úrovni prvního a druhého patra zdůraznil výraz rizalitu vysokým pilastrovým řádem s korintskými hlavicemi a na nárožích pásovou rustikou. Zároveň je tato střední část oproti postranním částem průčelí mírně převýšená a je zdůrazněná korunní římsou s mutuli, trojúhelníkovým štítem a mansardovou střechou s dvojicí oválných vikýřů, prosvětlujících příslušné půdní prostory. Fasáda postranních částí hlavního průčelí je v rovině prvního a druhého patra obložená imitací cihelného zdiva v podobě žlutě okrově zbarveného obkladu a na nároží je opatřená v omítce provedenou pásovou rustikou. Fasády obou bočních křídel jsou řešené obdobně. Přízemí je pojato v omítkové bosáži, následuje parapetní římsa a v rovině prvního a druhého patra keramický obklad a nároží z omítkové rustiky. Průčelí bočního východního křídla je navíc ve střední ose rozčleněné schodišťovým jednoosým omítaným rizalitem s portálem s římsovými pilastry a valeně zaklenutým vchodem s dřevěnými dvoukřídlými dveřmi s proskleným světlíkem, osazeným dekorativně řešenou kovanou mříží.
Provedení stavby se ujal místní stavitel Josef Hruschka. Budova školy, ač se nenachází přímo u okružní třídy, svým výrazem dotvořila uvedené území, protože od okružní třídy ji odděluje pouze nevelká zahrada s neorenesančním oplocením, navazujícím na architekturu školy v podobě zděných sloupků a parapetní zídky a polí z kovových prutů, dotvořených dekorativními prvky v podobě koncentrických kruhů a volut.
V letech 1953–1954 byl objekt adaptován pro potřeby průmyslové školy stavební a v roce 1956 byla k západnímu křídlu školy přistavěna tělocvična podle návrhu Ladislava Forejtka. V roce 1969 následovalo rozšíření východního křídla o dvě okenní osy. Koncem 90. let minulého století byl ke dvornímu průčelí přistavěn přízemní vstupní vestibul, čímž byl zastavěn prostor dvora. V letech 2003–2004 se uskutečnila rehabilitace fasády a obnova mansardového podkroví dle projektu Karla Záleského. Budova představuje cenný příklad novorenesanční architektury přísného historismu v novorenesančních formách v kontextu zástavby bezprostředního okolí opavské okružní třídy.
MSt
