Chlapecká obecná a měšťanská škola

O objektu

Chlapecká obecná a měšťanská škola, nyní sloužící jako jedno ze sídel opavské základní umělecké školy, vznikla v sousedství monumentální stavby vyšší reálné školy, představující první příklad velké veřejné stavby vzniklé v rámci opavské okružní třídy v 2. polovině 19. století. Také tato druhá školská budova vznikla v rámci procesu pozvolného rozvoje občanské společnosti, kdy velmi intenzivně vyvstávala potřeba výstavby nových školských zařízení. V sousedství německé reálky, tedy v místech, kde se až do poloviny 19. století nacházela jezdecká kasárna, se město Opava rozhodlo postavit novou chlapeckou obecnou a měšťanskou školu. Zatímco první ze zmíněných škol navrhoval přední vídeňský architekt Ludwig von Förster, podílející se na vzniku vídeňské Okružní třídy (Ringstrasse), projekt druhé školské budovy město svěřilo staviteli a městskému inženýrovi Eduardu Labitzkému (1828–⁠1903), který se projekčně zabýval mnoha městskými stavbami a od počátku své opavské kariéry v 60. letech 19. století rozvíjel tzv. obloučkový styl (Rundbogenstil). V tomto případě navázal na stylové pojetí sousedního Försterova objektu. Zvolený výraz však rozvinul na základě dotvoření zvoleného modu dalšími formami přísného historismu. Budova chlapecké školy přiléhá ze severní strany štítovou stěnou k bývalé vyšší reálné škole. Realizace školské budovy podle Labitzkého plánů se vyznačuje variabilním uplatněním týchž obloučkových forem jako v případě Försterovy stavby. Jednotlivé prvky a motivy však využívá odlišně a doplňuje je jinými formami historizujícího repertoáru. Výsledná podoba působí do jisté míry rozvolněně a dokládá hledání mírně odlišného výrazu v rámci zvoleného způsobu. Zároveň je třeba konstatovat, že nynější podoba objektu je výsledkem různých úprav zvláště v interiérech, které byly adaptovány pro potřeby současného uživatele, jímž je základní umělecká škola.

Budova je založena na tradičním členění kompaktní devítiosé hmoty, završené sedlovou střechou. Hlavní průčelí orientované k jihozápadu směrem do Dvořákových sadů, jež jsou součástí opavské okružní třídy, je rozčleněno na boční postranní části o čtyřech okenních osách, oddělené středním mělkým rizalitem s hlavním vchodem v úrovni přízemí, kde má rizalit jednu osu, zatímco ve vyšších podlažích je členěný dvojicí okenních os. Rizalit završuje atika s valeně završeným štítkem, který je v ploše doplněn plasticky provedeným a kolorovaným erbem města Opavy. Nároží postranních částí hlavního průčelí uvozují polygonální přízední pilíře a obdobně pojaté pilíře flankují i uvedený střední mělký rizalit. Všechny čtyři pilířové prvky završují nástavce nad úrovní korunní římsy s dekorativními motivy v podobě čtyř volutových křídel sestavených do půdorysu kříže. Průčelí člení okna s valenými záklenky, vymezená průběžnou parapetní římsou a nad okny průběžnou nadokenní římsou rytmizovanou dle tvarů okenních záklenků. Střední rizalit je v úrovni prvního a druhého patra členěn dvojicí okenních os, v přízemí pak valeně zaklenutým portálem již zmíněného hlavního vchodu do budovy. Podobně i dvorní průčelí rytmizují valeně zaklenutá okna, přičemž v severní polovině člení jinak hladkou fasádu i římsové pilastry. Pod profilovanou korunní římsou jsou jak v hlavním průčelí, tak i do dvora malé kruhové větrací otvory s mřížemi v podobě růžic.

Hlavní vchod do školy z okružní třídy ústí do předsíně čtvercového půdorysu a následně do obdélné a plochostropé haly, odkud se vchází do postranních místností nebo na schodiště situované ve dvorním traktu objektu. Severní rameno schodiště směřuje z haly směrem dolů ke vstupu na dvůr a ke schodišťovému rameni orientovanému do suterénu. Jižní rameno vede vzhůru na podestu a ke střednímu rameni a následně třetím ramenem míří do prvního patra. Totéž dispoziční uspořádání s halou a schodištěm se opakuje i v prvním a druhém patře, přičemž vyústěním v druhém patře je schodiště ukončeno. Jedná se tudíž o trojramenné schodiště s podestami, jehož konstrukční základ tvoří z vnější strany stěny vycházející z rozměrů střední části a samotné haly a jeho centrální část tvoří čtyři zděné pilíře, vymezující úzké schodišťové zrcadlo. Překlady mezi pilíři a stěnami jsou v přízemí a patře zaklenuty segmentovými záklenky. Zábradlí schodiště je litinové s dřevěným madlem, schodišťové stupně byly původně kamenné (dochovaly se směrem do dvora a do suterénu), avšak nyní z přízemí do vyšších podlaží jsou schodišťové stupně betonové a jejich povrchy jsou provedeny z teraca. Nezachovala se ani původní dlažba v přístupových prostorách a v halách, kde je nyní novodobá geometricky vyskládaná dlažba z béžových a hnědých dlaždic. Prostory v suterénu jsou zaklenuty segmentovými klenbami a klenebními pasy, místnosti v nadzemních podlažích jsou plochostropé. Okenní i dveřní otvory jsou v objektu nové, okna byla původně kastlíková, nyní jsou dvoukřídlá. Původní jsou dřevěné dvoukřídlé dveře hlavního vstupu z Dvořákových sadů s valeným světlíkem.

Objekt sloužil v minulosti různým školským institucím, po roce 1945 v něm fungovala speciální škola pro postižené děti. V současnosti zde působí pobočka Základní umělecké školy Opava, zaměřená na výuku hudby, tance a literárně-dramatického oboru, takže učební místnosti i část místností v suterénu byly přizpůsobeny potřebám provozování hudby a dramatických umění.

 

MSt

Literatura

  • Josef Gebauer – Pavel Šrámek, Náměstí a ulice města Opavy. Historický místopis, Opava 1990, s. 119–120.
  • Jaromíra Knapíková – Zdeněk Kravar, Opavský uličník, Opava 2017, s. 40.
  • Romana Rosová – Martin Strakoš (eds.), Průvodce architekturou Opavy, Ostrava 2011, s. 92.
  • Pavel Šopák, Školní budovy a urbanistický vývoj Opavy v období historismu, in: Opava. Sborník k dějinám města 1, Opava 1998, s. 93–101.
  • Pavel Šopák, Století proměny. Devatenácté století ve stavební kultuře českého Slezska a Ostravska, Opava 2018, s. 145–154.