O objektu
Kylešovská ulice tvořila v minulosti samostatný administrativní celek s vlastní samosprávou, v 19. století nazvaný Kylešovská–Komárovská ulice (Gilschwitzer-KomorauerGasse). Přiléhala k jihovýchodní části městských hradeb nedaleko opavského zámku a ze severu byla ohraničena mlýnským náhonem a řekou Opavou. Teprve počátkem 20. století byla sjednocena s Ratibořským předměstím. Původně se zde nacházely jak předměstské domky venkovského charakteru, tak příměstské rezidence se zahradami bohatých opavských měšťanů nebo šlechty. Prostor Kylešovské–Komárovské ulice se začal měnit od 70. let 19. století v souvislosti s výstavbou průmyslových podniků na pozemcích knížete Lichtenštejna mezi železniční tratí a řekou Opavou (rafinerie cukru, přádelna). Postupná zástavba Kylešovské ulice, která byla důležitou spojnicí Opavy s Kylešovicemi, souvisela s dostavováním paralelně vedené ulice Těšínské v letech 1898–1902.
Nejstarší částí stavebního komplexu kláštera je klasicistní dům (příměstská rezidence) vystavěný po roce 1800. Jednalo se o jednopatrový dům obdélného půdorysu situovaný podél ulice, s rozsáhlou zahradou na západní straně, k němuž byla před rokem 1836 přistavěna kolmá krátká boční křídla. Tento objekt zůstal zachován ve hmotě pozdějšího kláštera a patří k němu například řešení dvorního průčelí hlavního křídla s portikem, jehož sdružené sloupy a pilíře nesou balkon s kovaným zábradlím, a s palladiánskými okny s korintskými polosloupy. K této stavební etapě se rovněž hlásí dispozice přízemí s chodbou a schodištěm s valenou a plackovou klenbou na pasech.
V roce 1872 koupila dům Kongregace milosrdných sester III. řádu sv. Františka, založená v roce 1844 jako řeholní společenství věnující se péči o chudé a nemocné a žijící podle ideálu sv. Františka z Assisi. Sestry pak nechaly dům adaptovat na své sídlo, což znamenalo hlavně úpravy interiérů. V roce 1886 byl v jihovýchodním křídle zřízen refektář. Budova obracející se do ulice křídlem o 11 osách měla průčelí v parteru členěné bosáží a pilastry, v patře pilastry a bosované archivolty nad půlkruhovými okny, střední rizalit byl ukončen trojúhelným štítem.
V letech 1892–1893 byl klášter rozšířen severním směrem o kněžský dům a o trojlodní kapli Panny Marie Lurdské. Na přání tehdejšího ředitele kongregace Florentina Queise se autor projektu, opavský stavitel Josef Hruschka, inspiroval kostelem sv. Václava v Praze na Smíchově od architekta Antonína Barvitia. Stavba, kterou realizovala firma Josefa Hruschky, byla zahájena v červnu 1892 a dokončena o rok později, slavnostní vysvěcení proběhlo 9. července 1893.
Hruschka kapli posunul od uliční čáry, takže spolu s kolmými obytnými křídly, v nichž byly situovány ložnice sester a dva třípokojové byty pro kněze, vymezuje malý čestný dvůr uzavřený dekorativní kovovou mříží. Celou novostavbu pojal ve stylu italské renesance. Obytná křídla jsou v parteru členěná bosáží a sdruženými obdélnými okny se zvýrazněnými záklenky, okna v patře jsou sdružená, zaklenutá půlkruhem, rámovaná kanelovanými pilastry a se společným segmentovým frontonem. Mezi nimi jsou kruhová slepá okénka. Trojosý vstupní rizalit samotné kaple má předsazený portikus v podobě edikuly završené trojúhelným štítem, tympanon a cvikly zdobí štukové rostlinné motivy s andílčími hlavičkami a chí-ró monogramem. V patře rizalitu, odděleném kladím s triglyfy, jsou tři půlkruhově zaklenutá okna – dvě postranní jsou slepá, zdobená nástěnnými malbami s figurami sv. Anny s Pannou Marií a sv. Kláry od pražského malíře Františka Duchoslava. Okna po stranách rizalitu jsou variací oken v obytných přístavcích. Kapli završuje hranolová věž s jehlancovou střechou.
V interiéru byla kaple řešena po vzoru starokřesťanských bazilik. Předsíň ozdobily nástěnné malby Josefa Mühla, nad předsíní se nachází oratoř s kovovým vřetenovým schodištěm, která spojuje kapli s klášterem. Hlavní loď je opatřená štukovým kazetovým stropem a ukončená presbytářem s apsidou. Boční lodě s křížovou klenbou ukončují apsidy. Až v roce 1905 vyzdobil pražský malíř Martin Matouš kapli nástěnnými malbami. Inspiroval se stylem beuronské školy a v presbytáři vytvořil v konše apsidy fresku Korunování P. Marie, jejímž vzorem byla obdobná malba v kostele sv. Jana Nepomuckého v Hradci Králové, ve cviklech vítězného oblouku pak figury archandělů Michaela a Rafaela a na stěnách grisaillový vlys s výjevy ze života P. Marie. Zbylou část kostela – cvikly arkád bočních lodí s motivy světců, konchy bočních lodí s tématy Smrt sv. Františka a Sv. rodiny a předsíň – z finančních důvodů o rok později vymaloval Josef Mühl. Ciboriový oltář s plastikami serafů vznikl podle návrhu Josefa Hruschky.
V roce 1896 bylo podle projektu Josefa Hruschky rozšířeno a prodlouženo jihovýchodní křídlo kláštera s novým refektářem, prádelnou, pekárnou a ložnicemi. V roce 1926 kongregace připojila ke klášteru dům na jižní straně (čp. 835). V letech 1928–1929 bylo uliční i zahradní (jihovýchodní) křídlo zvýšeno o patro a celé hlavní průčelí včetně domu čp. 835 bylo purizováno. Hladká průčelí členila pouze kordonová římsa a průběžná podokenní římsa v prvním patře, okna v prvním patře rizalitů byla doplněna půlkruhovými poli a podkroví osvětlila okénka kruhová. Směrem do dvora vznikly terasy. Autorem těchto úprav byl architekt Erich Geldner. V 80. a 90. letech 20. století byla upravena kaple a prodlouženo jihovýchodní křídlo. Klášter dnes slouží jako dům pro seniory a pro zestárlé řádové sestry.
RR
