O objektu
Důraz na utváření moderní administrativní správy se v závěru trvání Rakouska-Uherska projevil také v souvislosti s projekty a realizacemi nových paláců pro státní byrokracii. Ve Vídni se to týkalo například monumentálního objektu ministerstva války z let 1909–1913. Na základě přání arcivévody Františka Ferdinanda dʼEste byl v architektonické soutěži uspořádané v roce 1907 upřednostněn neobarokní návrh architekta Ludwiga Baumanna. Svým pojetím odpovídal snaze konzervativního křídla kolem následníka trůnu vytvořit na základě inspirace barokní architekturou z doby císařovny Marie Terezie konzervativně pojatý styl monarchie jako protiklad moderny z okruhu architektů kolem profesora vídeňské Akademie Otto Wagnera. Ve výrazu konzervativně-tradicionální a ve stavebním řešení moderní administrativní paláce si pořizovaly na počátku 20. století i jednotlivé korunní země. Týkalo se to také Rakouského Slezska a Opavy, jakožto hlavního zemského města této nejmenší země monarchie. Potřeba racionalizace rozhodování a soustředění narůstajících zemských úřadů, důležitých pro rozvoj hospodářství, vedla v polovině prvního desetiletí 20. století k vypracování projektu, jehož autorem se stal architekt Kilian Köhler (1879–1920). Bylo to období narůstajícího národnostního napětí mezi Němci, Čechy a Poláky a z toho vyplývající výměny zemských prezidentů. V roce 1905 odstoupil z této pozice Josef hrabě Thun-Hohenstein, na krátkou dobu jej nahradil Edmund Oskar von Marenzeller a ještě téhož roku nastoupil do funkce prezidenta Karl svobodný pán von Heinold-Udyński. Ačkoli politická situace byla napjatá, zemská vláda v tomto konkrétním případě hodlala vytvořit podmínky racionální správy, tedy spojením hospodářských úřadů do moderní budovy Zemského finančního ředitelství podpořit kooperaci jednotlivých zemských finančních úřadů.
K realizaci byl vybrán projekt, jenž svým výrazem a užitím forem vrcholného a pozdního klasicizujícího baroka odpovídal přesvědčení zdejších oficiálních míst a konzervativně traktované architektuře, odkazující na rozvoj monarchie v průběhu 18. století a zvláště za vlády císařovny Marie Terezie. V únoru 1906 c. a k. vídeňské ministerstvo financí schválilo předložené plány K. Köhlera na výstavbu palácově pojatého administrativního objektu, který se měl stát jednou z dominant nového opavského náměstí. Prostor od roku 1910 pojmenovaný jako Rochowanského náměstí (nyní Bezručovo náměstí) na počest bývalého starosty města se stal důležitým centrem zemské administrativy. Trojkřídlý objekt na půdorysu široce protáhlého U vytvořil dominantu spodní části uvedeného veřejného prostoru, kde se v předchozím období nacházel hospodářský dvůr Kliplák. Jednalo se o první a současně největší administrativní palác v dané lokalitě, na který záhy navázalo sousední Zemské ředitelství pošt a telegrafů. V obou případech se jedná o solitéry urbanisticky zasazené do prostoru náměstí s mírným odstupem určeným pro zeleň. Palác jako samostatná stavba s distancí od uličních čar umožňuje soustředění pozornosti i úpravu prostoru dle idejí zahradního města. Střední část hlavního křídla tvoří mělký pětioký rizalit s hlavním vstupem uvozeným portálem s dvojicí toskánských sloupů. Vstup v portálu s toskánskými sloupy nesoucími balkon s balustrádou je osazený bohatě dekorativně zpracovanými kovovými dveřmi s nebarokně utvářenými mřížemi v prosklené části dveřních křídel a světlíku. Fasáda přízemí je nad jednoduše řešeným soklem se soklovou římsou pojata pásovou rustikou, která se uplatňuje po celém obvodu objektu, tedy jak v uliční, tak i ve dvorní části budovy. V rovině prvního a druhého patra jsou střední tři osy centrálního rizalitu zdůrazněny čtyřmi sloupy vysokého řádu s korintskými hlavicemi a na nich posazeným vlysem s trojúhelníkovým štítem, na který navazuje nižší atika. Rizalit korunuje mansardová střecha. Okna v patře s valenými záklenky mají balustrádový parapet a vzedmuté frontony s volutami a mušlemi. V druhém patře ostění oken doplňuje bohatý rostlinný dekor. Na střední rizalit navazují boční části hlavního křídla sestavené ze sedmi okenních os. Tyto symetricky komponované úseky mají fasády v patrech členěny lizénovými rámy. Na obou nárožích hlavní křídlo ukončují mírně převýšené a z líce průčelí vystupující pavilony, které mají podobu tříosých rizalitů s pilastrovým řádem. To platí jak v případě hlavního křídla, tak s ohledem na kompozici obou bočních křídel. Zmíněná kompoziční skladba tímto odpovídá klasicky pojaté zámecké či palácové struktuře vrcholného a pozdního baroka a klasicismu. Směrem do ulice Mírové na severu a do ulice Riegrovy na jihu na zmíněné rizality navazují sedmiosé části ukončené opětně pavilony s mansardovými střechami. Tyto pavilony ukončují fasády bočních křídel opět v podobě tříosých rizalitů. Dvorní průčelí všech tří křídel jsou oproti uličním mnohem střídmější. V úrovni zvýšeného přízemí se opakuje pásová rustika a v patrech člení fasády lizénové rámce. Dispozičně je objekt rozdělen na střední trojtraktové křídlo se střední chodbou a dvě boční dvoutraktová křídla s chodbami orientovanými do dvora. Přednímu traktu střední vstupní části hlavního křídla dominuje hala s nástupním schodištěm s balustrádou. Následuje chodba středního traktu. Ve dvorním traktu je umístěno trojramenné pilířové schodiště s obdélným schodišťovým zrcadlem, kamennými stupni a balustrádou s plasticky pojatými kuželkami. Vstupní část této administrativní budovy nejlépe dokládá představu o prolnutí moderní doby s formami odvozenými z pozdního tereziánského baroka. Ve štítu byla například ve štuku provedena plastická výzdoba v podobě císařské orlice se znakem. Převážná část prvků v podobě dlažby, obkladů, oken a dveří či výmalby je však nových. Výzdoba se dochovala na schodišti v podobě štukových rámců na stěnách a pilířích schodišťového prostoru. Štukatérskou a sochařskou výzdobu provedl vídeňský sochař Anton Brenek.
Budova Zemského finančního ředitelství sloužila úřadům až do období 2. světové války. Od roku 1945 zde působil okresní národní výbor, na který navázal v letech 1990 až 2002 okresní úřad. Po jeho zrušení prázdnou budovu získala od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v roce 2005 Slezská univerzita. V souvislosti s potřebou vyřešit vybavení této vysokoškolské instituce doplnila v letech 2014 až 2016 objekt přístavba situovaná do dvora, dále vestavba do krovu a přístavba výtahů k hlavní budově. Samotná přístavba knihovny a přednáškových sálů má lichoběžníkový půdorys a do určité míry z toho vyplývající krystalicky modelovaný tvar. Na fasády byly použity z větší části montované desky s potiskem v barvě korodovaného plechu, z další části je uplatněn pohledový beton a sklo. Nový objekt do značné míry vyplnil vnitřní dvůr historické budovy, orientovaný a otevřený původně směrem k západu. V novostavbě byla umístěna univerzitní knihovna a zároveň jsou v ní situovány velké přednáškové sály pro potřeby fakulty. Přístavba má samostatný vstup ze severní strany přes otvor v historickém objektu a zároveň je propojená spojovacími krčky s hlavním objektem v místech hlavního křídla.
V takto utvářeném celku, spojujícím historický objekt s přístavbou, sídlí Fakulta veřejných politik s jednotlivými ústavy, jakými jsou Ústav pedagogických a psychologických disciplín, Ústav veřejné správy, Ústav středoevropských studií, Centrum empirických výzkumů a děkanát fakulty. Univerzitní knihovna se skládá z jednotlivých částí, jakou je Německá a Rakouská knihovna nebo Neuwirthova knihovna, deponovaná sem z ostravsko-opavského biskupství.
MSt
