Zemské ředitelství pošt a telegrafů pro Slezsko

V návaznosti na výstavbu neobarokně-klasicistní budovy Zemského finančního ředitelství podle projektu z poloviny prvního desetiletí 20. století od architekta Kiliana Köhlera v prostoru po zdemolovaném hospodářském dvoru Kliplák vznikla v následujících letech v jihozápadním nároží tehdejšího Rochowanského náměstí (nyní Bezručovo náměstí) druhá velká úřední budova, vystavěná opět pro potřeby administrativy Země slezské, jedné ze součástí tehdejšího Předlitavska, tedy západní části Rakousko-Uherska. Druhá administrativní budova v podobě samostatně stojícího paláce byla navržena na konci prvního desetiletí 20. století (kolem r. 1909) dosud neznámým architektem pravděpodobně v projekční kanceláři vídeňského ministerstva obchodu a veřejných prací v dobově široce uplatňovaném modu pozdního historismu, kombinujícího nový klasicismus s barokními formami. Tento styl byl hojně uplatňován v období kolem roku 1910 a taktéž po 1. světové válce pro význačné vládní, administrativní, vzdělávací či finanční instituce v širším euro-americkém kontextu. Zatímco se budova Zemského finančního ředitelství podle návrhu architekta K. Königa držela poměrně věrně historických předloh a inklinovala k doznívajícímu pozdnímu historismu a k tehdejšímu rozvíjení tradice, objekt Zemského ředitelství pošt a telegrafů je příkladem poněkud odlišného pojímání historismu a klasické linie v architektuře. Z urbanistického hlediska podobně jako sousední administrativní palác zaujímá palác Zemského finančního ředitelství prostor celého bloku. Přitom mírně odstupuje z uliční čáry a vytváří tak předprostor, který byl určen zeleni. Totéž platí i v případě bočního křídla orientovaného do ulice Riegrovy. Křídlo ustupuje od uliční čáry a vytváří prostor pro travnatý pás, umožňující situovat podél chodníku stromovou výsadbu. Uvedený princip reflektuje počátkem 20. století populární principy plánování zahradních měst, ovlivňující budování moderních administrativních i obytných čtvrtí, což se v Opavě odráží nejen v zástavbě území bývalého dvoru Kliplák, ale i v prostoru Kylešovického kopce. Administrativní palác Zemského ředitelství pošt a telegrafů pro Slezsko, v současnosti sloužící jako sídlo Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity, má půdorys ve tvaru protaženého U, přičemž podlouhlé dvoutraktové křídlo s chodbou orientovanou do dvora je situováno podél Riegrovy ulice. Do Bezručova náměstí se obrací kratší východní trojtraktové křídlo se středním chodbovým traktem, akcentované u severovýchodního nároží hranolovou věží s hlavním vstupem. Věž zakončuje oplechovaná široká helmice, ústící do úzké věžice s jehlancovitou střechou. Původně byla helmice věže kryta pálenou taškou, nyní je oplechovaná. Trojtraktové kratší boční křídlo zakončuje objekt i na západní straně blokového schématu. Hlavní průčelí tvoří východní křídlo s mohutným trojosým rizalitem a s neobarokním portálem hlavního vstupu ze slezské žuly a umělého kamene. Portál je tvořen dynamicky natočenými toskánskými sloupy, nesoucími náběhy segmentového roztrženého štítu, a dveřním otvorem v podobě niky s kartuší. Vstupní dveře jsou kovové s klasicizujícími mřížemi. Hlavní průčelí na jižní straně zakončuje dvouosý rizalit s volutovým nástavcem a segmentovým štítem. Taktéž průčelí do Riegrovy ulice rytmizuje poblíž severovýchodního nároží trojosý mělký rizalit a na severozápadním nároží rizalit dvouosý, oba zakončené v úrovni mansardové střechy volutovými nástavci se segmentovými štíty. Fasády v přízemí člení pásová rustika, v patrech lizénové rámy a bosáž zdůrazňující nároží jednotlivých křídel a rizalitů.

Uvedené konvenční řešení v duchu historismu neznámý autor projektu dotvořil v interiéru jinou stylovou polohou, a to především v prostorách schodišť. Hlavní schodiště se nachází ve dvorním traktu v místech hlavního vchodu, boční schodiště pak u severozápadního nároží. V případě hlavního schodiště se jedná o trojkřídlou soustavu pilířového schodiště s obdélným zrcadlem, řešenou na základě kombinace forem klasicismu a moderny, a to jak v případě štukové výzdoby, tak i v souvislosti s řešením kovového zábradlí schodiště s dřevěnými madly. V uvedeném řešení lze spatřovat vliv vídeňské geometrické secese a moderny z okruhu Otto Wagnera a Josefa Hoffmanna. Po roce 1945 sídlil v této budově okresní výbor Komunistické strany Československa, a to až do roku 1990. Ještě v tomtéž roce začala užívat budovu Masarykova univerzita v Brně, ale již v roce 1991 se uživatelem stala Slezská univerzita. Definitivně jí tento objekt připadl v roce 1999. V souvislosti s potřebou rekonstrukce podle návrhu architekta Jiřího Horáka vznikl projekt obnovy a modernizace, v jehož rámci byla v západní části severního křídla realizována astronomická observatoř, dokončená v roce 2017. Vznikla úpravou půdních prostor v západní části na styku bočních křídel. Zde na boční schodiště navázalo schodiště nové a byl vytvořen vstup pro pozorovatele do kopule hvězdárny, která slouží k praktickému pozorování a předávání zkušeností studentům fyzikálních oborů. Následně v podkroví předního křídla vznikla Unisféra, propojená s hlavním schodištěm budovy navazujícím novým schodištěm do podkroví s kovovou konstrukcí a skleněnými schodišťovými stupni. Unisféra byla uvedena do provozu v listopadu 2019. Zmíněné zařízení dokáže prostřednictvím netradičního sférického kina představit divákům jakékoli prostředí, nejen to vesmírné. Pod osmimetrovou kopulí lze sledovat nejrůznější audiovizuální pořady včetně projekce 3D. Hvězdárna i Unisféra primárně slouží univerzitě k výuce a prezentaci vědeckých poznatků, v uvedených časech jsou však přístupné i veřejnosti a slouží k popularizaci vědy a studijních programů Slezské univerzity.

 

MSt