O objektu
Nejmenším opavským předměstím bylo na jihozápadě předměstí Hradecké, osídlené již ve 14. století. Zaplňovaly ho hlavně zahrady a dvory měšťanů, nacházela se zde šibenice s katovnou a židovský hřbitov. Předměstím procházela důležitá obchodní cesta zvaná Polská, jedinými ulicemi v pravém slova smyslu byly ulice Hradecká a Otická, ostatní komunikace měly podobu polních cest. Nejhustší zástavba se nacházela v severní části, poblíž historického jádra města. Zde stál také nedaleko městských hradeb (v prostoru vymezeném dnes ulicemi Mírovou, Riegrovou, Na Rybníčku a Bezručovým náměstím) ještě koncem 19. století velký hospodářský dvůr řádu německých rytířů, označovaný jako Kliplák (Klippelhof) podle místodržitele řádu Jiřího Viléma z Elkershausenu (místodržitelem 1625–1641), zvaného Klippel. Tento původně farní, později městský dvůr získal v letech 1630–1635 do řádového majetku právě velmistr Klippel. Jméno velmistra připomínal nejen dvůr, ale také Kliplácká ulice severně od něj (dnes ulice Mírová). Hradecké předměstí se začalo urbanizovat jako poslední teprve počátkem 20. století, kdy se městská zástavba posouvá jihozápadním směrem. Kliplák a pozemky k němu patřící byly postupně rozparcelovány, přesto dvůr definitivně zanikl až v roce 1925. Na jeho východní straně vzniklo rozšířením dosavadní Turnéřské ulice (ústící u tělocvičny turnerů z roku 1873) náměstí nazvané roku 1910 podle opavského purkmistra Emila Rochowanského (1845–1908, purkmistrem od roku 1892). Ačkoli se se zástavbou náměstí začalo již krátce po roce 1900, bylo stavebně dokončeno až v době první republiky. V roce 1945 bylo přejmenováno na náměstí Bezručovo.
Na východní straně náměstí na nároží při Kliplácké ulici si nechali počátkem desátých let 20. století vystavět dvojici nájemních domů Němečtí rytíři. Dvojdům patřil hned od počátku k nejluxusnějším obydlím ve městě, komfortním bydlením včetně moderního hygienického zařízení údajně předčil i domy v centru města. Obývali ho zejména významní státní úředníci a podnikatelé, například stavební rada poštovního ředitelství, rada vrchního soudu, ministerský rada, ředitel banky, finanční komisař, majitel likérky, armádní důstojníci nebo zemský inženýr. Po roce 1924 se do sedmipokojového nárožního bytu v prvním patře nastěhoval penzionovaný rakouský polní maršál Eduard von Böhm-Ermoli. Ačkoli se narodil v Itálii, dětství prožil v Opavě, kde byl jeho otec hejtmanem 1. pěšího pluku „Kaiser“ (Císař). Od roku 1875 sloužil v rakouské armádě, za 1. světové války bojoval v Haliči a na Ukrajině. Po skončení války se vrátil do Opavy a jako generál ve výslužbě působil v československé armádě. V roce 1940 přidal ke dvěma vysokým hodnostem ještě hodnost maršála wehrmachtu. Zemřel po účasti na vojenské přehlídce v Berlíně roku 1941.
Novobarokní, secesí ovlivněná budova postavená firmou Kern & Blum patří k nejvýraznějším realizacím prvního desetiletí 20. století v Opavě, potažmo širším regionu. Dvoupatrový dvojdům s třípatrovým středním rizalitem a mansardovou střechou s vikýřky má nároží akcentováno půlválcovou věžicí. Kratší průčelí obrácené do ulice Mírové dynamizuje trojboký arkýř s barokně tvarovaným štítem a bohatou štukovou výzdobou. Dvojice obdobných arkýřů se nachází i na rizalitu orientovaném do náměstí, zde však nejsou zakončeny štítem, ale balkonky s kovaným zábradlím mezi pilíři. Obě průčelí jsou v úrovni polosuterénu a přízemí členěna pásovou bosáží, patra, oddělená kordonovou římsou, člení lizénové rámce, v případě rizalitu bosované. Okna v 1. patře mají segmentové frontony, okna v 2. patře zvýrazněný klenák, v rizalitu je bohatší štuková výzdoba. Okenní osy z obou stran rizalitu jsou opatřeny polygonálními balkonky se zděným prolamovaným zábradlím. Korunní římsu rizalitu zdobí čtveřice váz a kartušový štít se štukovými rozvilinami kolem okénka. Zjednodušené průčelí do dvora doplnily ve všech podlažích dřevěné verandy s vestavěnými výtahy na prádlo. Dům s dvoutraktovou dispozicí je přístupný dvojicí půlkruhově zakončených portálů s výrazným klenákem, světlík i vstupní dveře zdobí mříže, jejichž autorem je František Stošenovský. Vstupy vedou vždy ke dvouramennému kamennému schodišti do pater, z něhož se vcházelo na každé straně do jednoho několikapokojového bytu s příslušenstvím orientovaným do dvora. Celkem tedy byly v každém podlaží čtyři byty, v posledním podlaží rizalitu dva. V půdním prostoru se nacházely dvě prádelny s mandlovnami, v suterénu v nároží čtyřpokojový byt domovníka. Dodnes se dochovaly mnohé původní prvky i v interiéru, např. schodiště se zábradlím a dlažbou na podestách, okna včetně kování a původního otevíracího mechanismu, vitráže oken ve schodišťovém prostoru, obložky dveří. Dochovaná plánová dokumentace dokládá, že byla původně v plánu přístavba krátkého bočního křídla do ulice Mírové směrem k řádové škole.
RR
