O objektu
Německé gymnázium v Opavě existovalo již od 17. století. V roce 1630 otevřeli jezuité v severním křídle své koleje na Dolním náměstí dvoutřídní gymnázium, které se po zrušení jezuitského řádu roku 1773 stalo státním. V polovině 19. století mělo šest tříd a kolem 600 studentů, a tak dosavadní prostory v budově, kterou tehdy užíval zemský sněm, již nebyly dostačující. V první fázi se uvažovalo o přístavbě patra nebo výstavbě nového křídla na místě sousedního hostince U Nádraží, ale koncem 50. let 19. století rozhodla zemská vláda o výstavbě nové budovy. Zcela jistě bylo toto rozhodnutí ovlivněno i modernizačními tendencemi tehdejšího školského systému, který prosazoval zřizování moderních školních budov vyhovujících jak vzdělávacím potřebám, tak soudobým nárokům na hygienu a provoz. Školy měly být prostorné, světlé a žáci měli mít k dispozici specializované učebny pro fyziku nebo chemii, kreslírny, knihovny a tělocvičny. Školní budova měla být uvnitř vertikálně a horizontálně organizována, se třemi závaznými prostory: vstupní halou (vestibulem) v přízemí, víceramenným schodištěm a aulou v posledním patře.
První plány a rozpočty na novou budovu gymnázia vypracovalo zemské stavební ředitelství již v roce 1859, ale dlouho se hledalo vhodné místo. Nakonec byla vybrána zahrada při východní straně Zámeckého náměstí (Schlossplatz) na východním okraji městského jádra mezi kostelem sv. Janů a zámkem. Budova měla být původně situovaná hlavním průčelím na západ, do Zámeckého náměstí (přejmenovaného tehdy na Schösslerovo), ale obec, která věnovala 276 čtverečních sáhů tzv. Heinrichovy zahrady, si vymínila změnu orientace průčelí směrem k jihu. Za autora projektu byl dlouho považován pražský rodák, absolvent pražské polytechniky a vídeňské Akademie výtvarných umění architekt Karl Köchlin (1828–1894), skutečným autorem byl ale pravděpodobně jiný pražský rodák a absolvent polytechniky Karel Pražák (1803–1869), který od roku 1854 působil jako inženýr na zemském stavebním ředitelství v Opavě. Pro novostavbu byla schválena částka 124 000 zlatých a na jaře 1869 začala stavební firma Heinricha Haaly se stavbou pod vedením c. k. inženýra Josefa Langa. Na podzim 1870 byla budova dokončena a v roce 1871 slavnostně otevřena.
S výstavbou nového gymnázia bylo spojeno i nové urbanistické řešení okolí opavského zámku. Schösslerovo náměstí bylo na severovýchodě rozšířeno na obdélné a podél průčelí gymnázia vznikla nová ulice, nazvaná Gymnaziální, která spojovala Panskou ulici (dnes Masarykova třída) s městským okruhem (dnes Zámecký okruh). Podél okružní třídy mezi zámkem a Janskou ulicí byl v místech zasypaného hradebního příkopu založen park (Schillerův, dnes Smetanovy sady) s kruhovým prostranstvím ozdobeným roku 1872 sochou Friedricha Schillera. Z významných studentů, kteří navštěvovali již novou budovu gymnázia, můžeme jmenovat například pozdějšího architekta Josepha Mariu Olbricha, který zde ale studoval pouhý rok. Za 1. světové války sloužilo gymnázium jako vojenský špitál. Roku 1944 byla budova těžce poškozena nálety spojenců. V roce 1945 bylo německé gymnázium zrušeno a po adaptaci dokončené v roce 1955 byla do objektu umístěna Vyšší průmyslová škola strojnická, která zde sídlí dosud (dnes Střední škola průmyslová a umělecká). Roku 1977 byla ve dvoře přistavěna tělocvična.
Dvoupatrová budova ve stylu italské neorenesance na půdorysu písmene E s valbovou střechou se hlavním sedmnáctiosým průčelím obrací směrem ke kostelu sv. Janů. Střed je akcentován pětiosým mělkým rizalitem. Parter a 1. patro člení pásová rustika, jednotlivá podlaží oddělují masivní profilované římsy, nároží akcentuje armování. Obdélná okna mají štukové šambrány se zvýrazněnými klenáky, ve 2. patře s rovnými nadokenními římsami, ve 2. patře rizalitu s trojúhelnými frontony. Profilovanou korunní římsu se zubořezem vynášejí konzolky. Obdobně jsou řešena také boční a zadní průčelí. Hlavní vstupní partii s dvojicí půlkruhově zaklenutých oken člení čtveřice pilastrů, vstupní půlkruhově zaklenutý portál je umístěný ve sloupovém portiku nesoucím balkonek. Vnitřní dispozice je dvoutraktová s učebnami na vnější straně a průběžnou chodbou směrem do dvora. Ústředním prostorem parteru je vestibul zaklenutý devíti poli nepravé křížové klenby se štukovými svorníky. Obdobná klenba je rovněž v chodbách. Vestibulu v 1. patře dispozičně odpovídají místnosti ředitelny a sborovny a ve 2. patře novoklasicistní aula v minulosti využívaná jako kaple. Vertikální komunikaci zajišťuje tříramenné schodiště se zábradlím z kovaných prutů a s kamennými stupni, umístěné v krátkém středním dvorním křídle a završené neckovou klenbou s lunetami nad termálními okny. Římsy zdobí štukové motivy vejcovce a listovce. V přízemí se vlevo od vestibulu nacházel pětipokojový byt ředitele, vpravo pokoje učitelů, v patrech byly učebny, kabinety, knihovna a tělocvična.
RR
