O objektu
Stavební rozvoj Opavy a architektonická kultura na přelomu 19. a 20. století byly ovlivněny přijetím zákona o přestavbách z asanačních důvodů (Umbauten zu Assanierungzwecken) v roce 1895. Ten měl zlepšit bytové podmínky ve městě a garantoval stavebníkům, kteří přestavěli v průběhu 10 následujících let svůj starší objekt, případně ho nahradili novostavbou, na 20 let osvobození od činžovní daně. K asanaci bylo v první etapě vybráno 321 nemovitostí převážně v městském jádru. Devatenáct z nich se nacházelo v Solné ulici, která spojovala Dolní náměstí s Pekařskou ulicí a obíhala ze severu dominikánský klášter. Zde se již od středověku provozoval obchod se solí (jak napovídá i název ulice) a cech solařů je nejstarším doloženým opavským cechem (1402). Solné boudy, které k obchodování sloužily, byly zbořeny teprve v roce 1895, zřejmě právě v souvislosti s asanací této části města.
Také majitel domu s popisným číslem 24 Johann Klimek, který zde provozoval restauraci později nazvanou U Zlatého zajíce, využil asanačního zákona a nechal si přestavět starší dům se středověkým jádrem. Původní jednopatrovou budovu zbořil a na jejím místě postavil dvoupatrovou novostavbu, jejíž dispozice byla ovlivněna ještě středověkou parcelací. Vznikl tak protáhlý dům s průčelím o třech okenních osách. Parter členila pásová bosáž ukončená kordonovou římsou vzdutou nad střední osou, vstup se nacházel v levé části. V patrech je sice ploché průčelí ještě řešeno tradičně se symetrickým členěním mělkými pilastry a pravidelně vertikálně řazeným dekorem, ornamentika však již byla čistě secesní. Jemné vegetabilní motivy a kruhové terče pokryly pilastry, podokenní parapety, rámování oken i korunní římsu vynášenou masivními konzolami. Z vysoké valbové střechy vybíhal ve střední ose vikýř působící naopak ještě barokním dojmem. Před rokem 1911 přikoupila tehdejší majitelka Terezie Klimková sousední dům čp. 23, který nechala zvýšit o patro a jeho průčelí upravit shodně s domem čp. 24.
V domě měla v letech 1900–1938 své sídlo, tzv. hrad (Burg), opavská schlaraffská říše. Schlaraffia byl německý recesistický spolek, jehož členy se stávali především příslušníci vyšších měšťanských vrstev (výhradně muži) – umělci, podnikatelé, úředníci, profesoři, lékaři, důstojníci. Jeho náplní bylo pěstování přátelství, umění a humoru na pozadí pseudorytířských ceremonií, spojených s převleky a žertovnými přezdívkami. Jednotlivým pobočkám se říkalo říše. Opavská říše s číslem 87 Oppavia byla založena v roce 1886 a k jejím členům patřili například stavitelé Karl Blum a Josef Kment, historik umění a ředitel opavského muzea Edmund Wilhelm Braun, ředitel lázní v Jánských Koupelích Franz Hawlik, předseda obchodní a živnostenské komory Karl Dorasil nebo obchodník a syn majitele obchodního domu Breda & Weinstein Robert Weinstein.
Roku 1943 byla v domě otevřena veřejná kuchyň a po 2. světové válce výrobna lahůdek. V 90. letech byl novodobě upraven parter a směrem do dvora přistavěna squashová, později bowlingová hala, v roce 2015 byla obnovena fasáda uličního průčelí.
RR
