O objektu
Při vyústění Hrnčířské ulice do ulice Praskovy se nacházejí dva význačné domy, utvářející od počátku 20. století východní část Hrnčířské ulice. Na severní straně to je obchodní a obytný dům bratří Skasiků, v jádru secesní stavba z roku 1903, dílo vídeňského architekta Huberta Gessnera, poškozené za války a přestavěné po roce 1945 podle návrhu Oldřicha Lisky. Na jižní straně začíná fronta Hrnčířské ulice kubicky výrazně formovaným domem zemské vlády, novorenesančně pojatou novostavbou z let 1891–1892, postavenou v souvislosti s potřebami rozšířit zemský dům situovaný v tehdejší Panské ulici, nynější Masarykově třídě.
Novostavba v Hrnčířské ulici byla následně přestavěna podle návrhu opavského architekta Adolfa Müllera (1860–?) v duchu pozdního historismu a stalo se tak na samém počátku první světové války. Ačkoli to měla být přestavba staršího objektu, jedná se o příklad historizujícího revivalu v podobě pozdního eklektismu, reagujícího na předchozí výboje moderny. Výsledkem je v tomto případě třípatrový objekt dvoukřídlého půdorysu ve tvaru L, završený valbovou střechou, k němuž se pojí v bývalé Prezidentské zahradě (nyní Univerzitní zahrada) jednopatrové křídlo obdélného půdorysu s téměř plochou střechou. Toto křídlo propojovalo dům zemské vlády s jejím hlavním sídlem, v současnosti užívaným Slezskou univerzitou. Původní řešení domu v Hrnčířské ulici vycházelo z plánů v duchu přísného historismu. Dům s trojtraktovým uspořádáním měl neorenesanční průčelí, do ulice se obracel symetrickou skladbou devítiosé kompozice a horizontálního členění. V parteru bylo průčelí opatřeno bosáží a symetricky umístěný hlavní vchod se nacházel ve sloupové edikule. Nad kordonovou římsou v prvním i druhém patře symetricky rozvržená okna zdůrazňovaly trojúhelníkové a římsové frontony a nároží zpevňovalo armování.
Proměna domu po roce 1912 souvisela s nástavbou třetího patra a s úpravami fasád v intencích pozdního historismu, jehož stoupencem byl architekt Adolf Müller, autor projektu přestavby. V případě nové úpravy průčelí Müller rozčlenil zvýšené přízemí pásovou rustikou a v úrovni prvního a druhého patra navrhl doplnit fasády o vysoký pilastrový řád s kompozitními hlavicemi. Nad druhým patrem přeměnil původní korunní římsu v římsu parapetní, čímž zachoval horizontální rozdělení fasád. Na tuto římsu dosedají kastlíková okna tehdy nastavěného třetího patra, opatřená odlišným řešením ve srovnání s okny nižších podlaží. Fasády třetího patra Müller opatřil také pilastry a završil vlysem a střídmou korunní římsou. Tímto rozčleněním přetvořil za nevelké prostředky během válečného období střídmý kancelářský dům z konce 19. století v poměrně reprezentativní městský palác administrativního určení. Zmíněná přestavba a úpravy předznamenaly Müllerův neuskutečněný projekt novostavby zemského sněmu z roku 1916. Jeho plán spočíval v dostavbě bývalé jezuitské koleje směrem k řece Opavě v podobě rozměrného paláce s neoklasicistním průčelím se středním rizalitem, členěným vysokým řádem, nesoucím široký trojúhelníkový štít a završeným mohutnou mansardovou střechou. Plán vzhledem k válečným událostem a zániku Rakousko-Uherska zůstal neuskutečněn. Nový zemský dům v Hrnčířské ulici, ač tak nebyl zamýšlen, uzavírá jednu z kapitol zemské reprezentace na území Opavy. V současnosti v budově na Hrnčířské ulici sídlí opavský policejní územní odbor.
MSt
