O objektu
Jednou z prvních realizací Haralda Bauera v Opavě z doby, kdy se osamostatnil jako architekt, je jednopatrový obytný dům Ericha a Fritze Käuflerových v ulici Dolní schody 8, který zaujme kubickým trojdílným hmotovým řešením, mírně sklonitými valbovými střechami až na hranici toho, co lze označit jako plochou střechu, střešní terasou a strukturovanou fasádou s odkazem na romantizující tradicionalismus ve spojení s nastupující novou věcností.
Dům se stal součástí stavební vlny na přelomu 20. a 30. let, kdy si zde představitelé vyšší střední třídy stavěli domy, jimiž navázali na starší smíšenou zástavbu z přelomu 19. a 20. století v okolí železničního nádraží. Na svažitém terénu orientovaném směrem k nádraží Opava východ tak vzniklo několik rodinných domů, které odrážely tehdejší představy o individuálním bydlení v duchu propojení některých romantizujících tradičních motivů a moderní architektury. Území si o to říkalo již svou orientací směrem k železničnímu nádraží a ona modernost souvisela s akceptací představ o moderním domě jako o domě s plochou střechou či střešní terasou a bezozdobnými fasádami. Ploché střechy a terasu má například protilehlý dům Josefa a Josefiny Vilnerových (Dolní schody 5).
Obytný dům Ericha a Fritze Käuflerových je jednopatrový a do ulice se obrací tříosým průčelím s vertikálními okny v plastických šambránách. Jižní vstupní průčelí ve střední části s mělkým schodišťovým rizalitem představuje nejvyšší hmotu domu. Postranní části jsou nižší, i když zahradní trakt je zvýšen o atikové patro s kruhovými okénky. Jemně strukturovanou fasádu dotvářejí subtilní prvky z hlazené omítky v podobě tenké korunní římsy a zaoblených okenních šambrán. Zatímco okna do ulice mají tradiční vertikální utváření a okenní osu schodišťového rizalitu završuje vertikální okno s valeným záklenkem, okna obytných pokojů do zahrady mají spíše horizontální pojetí, případně se v atikové části uplatňují i okna kruhová jako určitý nautický motiv, což ukazuje na oscilaci autora mezi romantismem tradice a určitými tendencemi nové věcnosti. Zahradní průčelí je dynamizováno arkýřem na hranolových pilířích.
Dispoziční uspořádání domu je řešeno do tří sekcí, přičemž střední sekce slouží v jižní části jako komunikační s dvouramenným schodištěm do patra a na střešní terasu, v severní části se nacházejí kuchyně. Byty v přízemí a v patře byly řešeny se střední vstupní halou a se dvěma místnostmi v postranních částech dispozičního řešení. Dům představuje v Bauerově tvorbě přechodovou stavbu mezi romantizujícím tradicionalismem a moderním názorem v duchu nové věcnosti. Nynější nové oplocení a zásahy do stavební podstaty domu, např. v případě soklu, vnášejí do řešení této architektury rušivé prvky.
MSt
