O objektu
Až do přelomu 20. a 30. let minulého století navazoval na opavský Schmetterhaus (dnes známý pod novějším označením Hláska), dominantu ústřední části Horního náměstí, tzv. špalíček historických domů tvořících malebný blok o výšce dvou pater. Zde až do počátku 30. let stály domy s barokními a historizujícími fasádami. Jelikož byl starý Schmetterhaus v letech 1902 až 1904 přestavěn a dostal mnohem větší měřítko, bylo jen otázkou času, kdy se přistoupí i k přestavbě „špalíčku“.
Počátkem 30. let se začalo s přestavbou demolicí nárožního domu. V koncepci zvítězilo hledisko pojmout zástavbu sice moderně, avšak zároveň ctít urbanistické rozčlenění starší zástavby. Původně se údajně o danou lokalitu zajímal v roce 1931 Tomáš Baťa, předešel ho však nájemce městské kavárny Alexander Niedermeyer. Ten zakoupil nárožní parcelu, aby navázal v měřítku na nový Schmetterhaus, zároveň se ale musela posunout uliční čára tak, aby se nový dům zvětšil a aby se posunul do prostoru náměstí na úroveň stavební linie nového Schmetterhausu. V novostavbě hodlal A. Niedermeyer údajně zřídit moderní kavárnu, také kanceláře, bydlení nájemce i personálu.
Projekt dostal na starost úspěšný mladý architekt Otto Reichner, který tehdy již měl za sebou stavbu městského koupaliště. Dům pojal jako kubickou kompozici se základnou, střední hmotou a horním obytným podlažím. Objekt rozčlenil i vzhledem ke vztahu k sousednímu Schmetterhausu, takže novostavbu spojil s historickým objektem krčkem, aby dům odsadil od historické budovy. Parter zformoval do podoby vysunutého podstavce s rámovou konstrukcí a velkými obdélnými moderními výkladci s textilními markýzami. Na tuto základnu postavil tři patra střídmě členěné hmoty domu s plochou střechou. Jednotlivá podlaží odlišil jinou kompozicí okenních otvorů, a to jak jejich velikostí, tak i rytmem. První patro od druhého oddělil průběžnou kordonovou římsou a třetí patro vyzdobil mezi okny dekorativními motivy. Obytnou část v nejvyšší partii symetricky utvářeného východního průčelí završil balkonem, uvozeným kruhovými okénky. Dům se obrací i k severu kratším průčelím do dvora mezi „špalíčkem“ a Hláskou.
Stavba reprezentuje kvalitní oscilaci tvorby O. Reichnera mezi novou věcností a romantizujícími motivy dekorativismu a tradicionalismu té doby. Zároveň v některých motivech reflektuje vídeňskou tvorbu architektů Josefa Franka a Oskara Strnada. Ukázkovým příkladem tohoto vlivu je například opakování okenních otvorů a dekorativních motivů mezi nimi nebo symetricky pojaté průčelí do náměstí s balkonem a kruhovými okénky. Dům představoval první realizaci přestavby opavského „špalíčku“, na kterou následně navázal Harald Bauer stavbou sousedního domu „TEBA“ Friedy Teitelbaumové.
MSt
