Obytný a obchodní dům Adolfa a Reginy Singerových

O objektu

Zásadním momentem pro urbanismus a architekturu Opavy 2. poloviny 19. století bylo vydání zákona o přestavbách z asanačních důvodů (Umbauten zu Assanierungzwecken) v roce 1895. Tento zákon, podepsaný císařem přímo pro Opavu, odpouštěl z důvodu zlepšení bytových podmínek ve městě na 20 let činžovní daň stavebníkům, kteří v období 10 let od vydání tohoto zákona přestavěli nebo znovu vystavěli svou nemovitost. Pro Opavu, kde bylo k asanaci vybráno 321 budov převážně v historickém jádru, se tak jednalo i o výrazný urbanistický zásah, přestože zákon ukládal dodržet stavební linie i původní parcelaci. V roce 1902 byl zákon rozšířen o přestavby z důvodu veřejné asanace nebo dopravních změn a vybrána byla další stovka staveb. Ačkoliv byla do roku 1902 asanována asi jen dvacítka nemovitostí, později se jejich počet zvýšil a výsledkem byla výrazná proměna zástavby zejména dvou hlavních opavských náměstí.

Přílohu zmíněného zákona tvořil soupis domů určených k asanaci, mezi nimiž se nacházel i dům čp. 144 na Horním náměstí. Nejstarší městské tržiště nálevkovitého tvaru bylo již ve středověku vyměřeno mezi původní osadou a pozemky řádu německých rytířů podél komunikace z Hradce na Krnov a dále na Olomouc. Postupně bylo obestavěno domy na protáhlých parcelách a uprostřed vznikl blok s městskou věží a kupeckým domem zvaným Schmetterhaus. Z náměstí vybíhala směrem k západu ulice U Jaktařské brány, směrem k jihu Radniční, Poštovní a Ostrožná, směrem k severovýchodu ulice Mezi Trhy a směrem k severu Kolářská a Pekařská. Právě v severní frontě náměstí poblíž vyústění Pekařské ulice stál již od středověku dům, který dostal v 70. letech 18. století popisné číslo 144 (roku 1911 bylo změněno na současné popisné číslo 132). Dům patřil k vrstvě nejstarších opavských domů, kromě várečného práva měl také právo čepovat víno. Zděný, původně snad jednopatrový dům měl již ve 2. čtvrtině 18. století dvě patra, součástí parcely byl také zadní dům přístupný z ulice Pekařské. Ve 20. letech 19. století, kdy dům zachytila Fritschova veduta, bylo pětiosé průčelí členěno pouze bosáží v parteru a rovnými nadokenními římsami v 1. patře, završeno bylo vysokou atikou s půlkruhovými okénky. V roce 1852 zdědila dům po svém otci, obchodníku Leopoldu Johanu Klosovi, Matylda Gastheimbová, manželka Mořice Gastheimba, člena významného slezského šlechtického rodu a majitele statku Velké Kunětice na Jesenicku. Již tehdy dům sloužil jak obytným, tak obchodním účelům, nacházelo se zde například papírnictví Terezie Suchánkové. V roce 1889 dům koupil osoblažský židovský obchodník se střižním zbožím Adolf Singer s manželkou Reginou.

Singerovi patřili mezi ty obyvatele města, kteří využili zákon o přestavbách z roku 1895 a nechali na místě tohoto staršího domu (nevíme ovšem, jestli ne s využitím starších konstrukcí) někdy koncem 19. století vystavět podle návrhu neznámého architekta novou čtyřpatrovou budovu. Přízemí a zřejmě i první patro sloužily obchodním účelům (kromě provozovny majitele zde působila pobočka vídeňského obchodu s pánskou konfekcí Heilmann Khon a synové nebo Plzeňská pivnice), další podlaží byla obytná. V období první republiky pronajímal tehdejší majitel, židovský obchodník Jonas Eckstein z Kolína, provozní prostory také obchodu s oplatky a čokoládou, pojišťovací společnosti Viktoria nebo skladu obuvi německé firmy Humanic.

Novobarokní budovu s trojosým průčelím akcentuje ve středu 2. a 3. patra polygonální arkýř. Fasáda kombinuje režný cihelný obklad (ve 2. a 3. patře) s hladkou omítkou. Parter a 1. patro, které sloužily obchodům, byly původně prolomeny velkými čtvercovými výkladci. Obdélná okna jsou sdružená, ve 2. patře (včetně arkýře) členěná mělkými pilastry se štukovým dekorem a volutovou hlavicí, opatřená podokenní kuželkovou balustrádou, nadokenní konzolovou římsou a segmentovým probíraným frontonem zdobeným bohatým štukovým dekorem, okna ve 3. patře jsou obdobná, jen bez balustrády, konzolové římsy a frontonu. Čtvrté patro je oddělené širokým vlysem se štukovými rozvilinami a maskarony. Půlkruhově zaklenutá okna jsou rovněž sdružená, členěná pilastry se štukovým dekorem. Průčelí je završené mohutnou lunetovou římsou s maskarony.

V letech 1974–⁠1979 byl proveden razantní zásah do podoby domu, když byla přední část parteru přeměněna na podloubí na masivních betonových pilířích, zjednodušeno průčelí do výše 1. patra, přičemž byly výkladce nahrazeny sdruženými obdélnými okny, a razantně přebudována dispozice přízemí. Z původního interiéru se dochovaly pouze štukové akantové konzoly na schodišti.

 

RR

Literatura

  • Dana Kouřilová, Opava – urbanistická koncepce rozvoje města a její realizace na přelomu 19. a 20. století I. Časopis Slezského zemského muzea, série B – vědy historické, 41, 1992, s. 136–148.
  • Romana Rosová – Martin Strakoš (eds.), Průvodce architekturou Opavy, Ostrava 2011, s. 110.